5. Chandlerův vlček. Milankovičova teorie uvažuje o Slunci a Zemi jako o neměnných, interních tělesech a na změny klimatu pohlíží jako na mechanickou záležitost vzájemné pozice dvou těles. Ve skutečnosti Slunce i Země představují složitý cyklicky i lineárně se vyvíjející fenomén. Nezávisle na gravitačním působení vnějších těles podléhá Země volné Eulerovské precesi, která je známa jako nutace či Chandlerův vlček. Na obrázku vidíme spirální putování pólu v období 1964,00 do 1968,95 v cyklu trvajícím 430–435 dní. Jev si můžeme představit jako nerovnoměrný pohyb Země vůči stabilní ose způsobený interakcí s atmosférou a přesuny hmot ve vnitřní části Země. Excitace Chandlerova vlčku je dávána do souvislosti s obdobími zvýšené seismické aktivity i s klimatickými změnami. Tyto korelace jsou však slabé a málo průkazné, což nás nepřekvapuje, protože tušíme složitost zemského systému. V posledních letech neustále vzrůstá počet publikovaných prací pojednávajících o souvislostech klimatu s vnitřním chodem Země – je to velká, otevřená a perspektivní oblast dalšího výzkumu (GUINOT 1970).