Diskuse: Chvála poznání pro poznání

Vážený pane kolego, já si samozřejmě myslím, že všechno, co děláme, můžeme dělat s chutí. A tak jsem si svůj sloupek přečetl znova – a nenašel jsem ani stopy po tom, co vy tvrdíte, že já tvrdím, totiž „že užitečná věda nemůže být dělána s chutí.“ Kdysi jsem pracoval s hmotou, a to velmi užitečně (jako jemný mechanik), netřeba se poptávat druhých. Avšak také jsem se setkal s vědou, která užitečnost předstírala (žádalo se to) – a to už je blíž k tomu, o čem jsem psal. Předstírat jsme dovedli, dokonce s chutí. I to počítání andělů na špičkách jehel bych snad nakonec dovedl obhájit jako užitečné.

Vážený pane Havle,

Mám kolegy, které vědecké poznání s cílem jeho využití, baví úplně nadprůměrně. Baví je, jak jsem tak mohl pozorovat, mnohem víc, než snobské teoretiky, kteří počítají anděly na špičkách jehel. Čapek se k užitečnosti vědy na konci Krakatitu vyjádřil moc pěkně. Už hodně mých kolegů se přiznalo, že by je nic neudělalo šťastnější, než kdyby právě jejich práce svítila a hřála. Je možné, že chemikům, ke kterým patřím, je anarchistická vzpoura např. proti jezení ovoce jen proto, že je zdravé, cizí, právě proto, že pracují s hmotou, ze které se skládáme. Anarchie proti hmotě a zacházení s ní by byla v případě vědy komická. Přitom pracovat s hmotou je naprosté vzrůšo – a to dokonce obzvlášť tehdy, když to směřuje k prospěchu jiných lidí. Nemusíte tomu věřit, ale aspoň netvrďte, že užitečná věda nemůže být dělána s chutí. Poptejte se. Chvála bohu, že čapkovsky smýšlelo i tolik vědců před námi.

Tomáš Matys Grygar, grygar@iic.cas.cz