Sněhové vločky jako zkameněliny

1954: V sedimentech geologického stáří jsou známy otisky krystalů ledu, které popsal a zobrazil na př. Häntzschel v r. 1935. Velmi zajímavé a zároveň překvapující je však zjištění, že dokonce i sněhové vločky mohou zanechat své otisky, jsou-li splněny mimořádně příznivé podmínky. Takový případ popsal H. E. Reineck v časopise Natur und Volk. Při pokusu vyrobit ledové krystaly byl proprán velmi jemnozrnný slín sítem s oky 0,25 mm velikými, aby se odstranila hrubší znečištění. Přebytečná voda byla dekantována a zbylá hustá kaše byla nalita na plochou truhlici, která byla přes noc postavena ven. Poněvadž v noci poklesla teplota jen nepatrně pod nulu, nevytvořily se žádné ledové krystaly. Zato se však v provlhlém sedimentu vytvořilo několik otisků sněhových krystalků. Jejich velikost byla průměrně 2 mm. Otisky měly zřetelnou hexagonální strukturu sněhových krystalků.

Byl proto učiněn druhý pokus, aby bylo možno přímo pozorovat postup otisknutí. Ukázalo se, že dopadnuvší sněhové vločky ihned vklesávají do povrchové vrstvy sedimentu. Jsou nejspíše vtahovány povrchovým napětím vody. Přitom tyto sněhové krystalky zatlačují stranou dosud lehce pohyblivé částečky dobře provlhčeného sedimentu. Domníváme se, že v nejsvrchnější vrstvičce sedimentu záleží zejména na vzdálenosti mezi jednotlivými částečkami a jejich průměrné velikosti. Odtávající voda podporuje přitom zatlačování částic pod krystalkem. Fosilní otisky sněhových krystalků (vloček) nejsou dosud známy. Popsaný pokus ukazuje podmínky, za jakých mohly vznikat. Jejich nález by pomohl zodpovědět i otázku základního významu.

Dr V. Náprstek, Vesmír 33, 33, 1954/1

2024: V roce 1990 se v horách jižního Alžírska podařilo objevit 82 gramový meteorit. Zkoumání meteoritu Acfer 094, jak zní jeho oficiální jméno, brzy odhalilo, že jde o takzvaný uhlíkatý chondrit. Jeho složení je však mnoha parametry mimořádné i v rámci skupiny, do které patří, což znamená, že za poslední 4,6 miliardy let zůstal prakticky nedotčený. Nese si tak v sobě otisk dějů, formujících prvotní mlhovinu, složenou z plynů, ledu a prachu, která zrodila Slunce a všechny jeho planety.

Aby vědci prozkoumali tuto kamennou konzervu, použili několik technik¹⁾ a odhalili v materiálu drobné póry, široké pouze 10 mikrometrů. Identifikovali je jako otisky drobných vodních ledových krystalů, jakéhosi prvotního sněhu, přítomného v mateřské mlhovině ještě předtím, než se mateřské těleso meteoritu Acfer 094 začalo tvořit.

Badatelé našli v materiálu stopy po interakci mezi vodou a horninou, z níž je meteorit složený. Potíž je v tom, že v pórech nemohlo být nikdy dostatek vody, aby takové minerály s obsahem vody mohly vzniknout. K tomu by bylo třeba hojných zásob dalšího ledu někde v jiné části mateřského tělesa. Jedním z několika možných vysvětlení je, že se těleso na své pouti vesmírem dostalo až do vnitřní části sluneční soustavy, kde se vlivem slunečního záření ohřálo a voda se postupně vypařila. Dochované póry tedy představují nejstarší známou fosílii ledu. Výzkumníci naznačují, že zkoumání takových stop může být důležité pro pochopení mechanismů, které na Zemi dostaly tolik vody, kolik jí tu dnes máme.