Adaptuji se, tedy žiju

Schopnost přizpůsobit se vnějším podmínkám je jednou z klíčových vlastností života na všech úrovních jeho existence. Buňky vnímají signály ze svého okolí a upravují podle nich svou aktivitu. Celý organismus obdobně reaguje na vše dobré i zlé, co mu přichází do cesty. A v průběhu evoluce se celá biosféra průběžně proměňuje pod vlivem měnícího se prostředí – ať už tyto změny mají podobu rostoucí teploty vzduchu, ubývajících srážek, nebo třeba zvětšující se síly predátorových čelistí.

Jan Gojda s Michalem Andělem na s. 269 popisují flexibilitu našeho metabolismu, který dovede reagovat na měnící se dostupnost živin a míru fyzické aktivity. Tato schopnost však má své hranice. Mimo jiné se tu střetávají různé škály, na nichž přizpůsobování se života měnícím se podmínkám probíhá. Jako biologický druh jsme dlouhodobě adaptovaní na omezenou a nepravidelnou dostupnost energetických zdrojů a na poměrně vysokou míru fyzické aktivity. Toto naše nastavení ale selhává v blahobytu technické civilizace. Obezita a civilizační choroby jsou důsledkem toho, že své životní prostředí měníme rychleji, než ono stačí měnit nás.

O různých podobách evolučních adaptací píše Jan Toman na s. 260. Konkrétní příklad vlivu prostředí na ptačí zpěv doplňuje Peter Mikula na s. 264.

Proměňuje se i celá lidská společnost, a to stále rychleji. V současné době jsme svědky horečnaté a někdy až panické diskuse o tom, co pro lidstvo bude znamenat rychlý nástup umělé inteligence. Česká republika v loňském roce přijala více než 300 000 válečných uprchlíků z Ukrajiny. Museli se adaptovat na zcela novou situaci, stejně jako se jí musela přizpůsobit společnost, která je přijala. I o tom jste si měli v tomto čísle přečíst, ale protože sociologové získali nová data, která by bylo škoda nezpracovat, vyjde článek na toto téma až v některém z dalších čísel.

Po oslím můstku nyní můžeme přejít k dolní části této stránky. Rád bych vás pozval na diskusi, kterou ve spolupráci s Jihočeskou univerzitou a Biologickým centrem AV ČR pořádáme koncem května v Českých Budějovicích. Pokračujeme v sérii veřejných setkání, kterou jsme zahájili před rokem pražskou diskusí o Green Dealu v době (post)válečné a v listopadu navázali brněnskou debatou o proměnách české krajiny.

Klíště se na svůj specifický způsob života adaptovalo bezpočtem způsobů. Biologicky aktivní látky v jeho slinách potlačují zánětlivé procesy a imunitní reakci, hostitelova krev se nesráží, sání nebolí a nedráždí… (Vesmír 95, 32, 2016/1). Adaptace přitom nemusí mít podobu nových struktur či funkcí, ale i jejich úsporné redukce. Klíště například ztratilo enzymatickou dráhu pro biosyntézu hemu, protože ho v dostatečném množství získává v hemoglobinu z nasáté krve (Vesmír 99, 422, 2020/7). Klíště není jen přenašeč obávaných chorob, ale také pozoruhodná ukázka evolučního umu a kreativity. Přijďte na diskusi s předními „klíšťatology“, těšíme se na vás.