Kdo spí, ten se nezlobí

Kdybychom měli vybrat jednu součást našeho života, jejíž kvalita má největší dopad na naše zdraví, spánek by se rozhodně umístil na předním místě – a dost možná by byl i celkovým vítězem.

Spánek probíhá v cyklech trvajících asi devadesát minut. Všichni známe pocit, kdy se po šesti hodinách spánku probudíme svěžejší, než když se jindy vyspíme o hodinu déle – probudíme-li se ke konci spánkového cyklu, je to mnohem příjemnější, než když nás budík zastihne v hlubším spánku o pár desítek minut později.

Během jednoho cyklu totiž stihneme vystřídat několik spánkových fází, při nichž se jednotlivé části mozku synchronně aktivují a vytvářejí mozkové vlny. Podle jejich frekvence pak určujeme, v jaké spánkové fázi se nacházíme a jak hluboký náš spánek zrovna je.

Ideální spánkový cyklus sestává ze čtyř po sobě jdoucích fází non-REM (o různé hloubce spánku) zakončených spánkem REM, kdy se nám zdají sny, náš pohybový systém je paralyzován (kromě svalů očí, které se v této fázi velmi aktivně pohybují – proto REM, rapid eye movement) a některé části mozku jsou až o třetinu aktivnější, než když bdíme (proto se mu občas říká „paradoxní spánek“). Poměr těchto fází v rámci jednoho cyklu se mění v průběhu noci. Hned po usnutí nastává relativně hlubší spánek, a čím déle spíme a blížíme se k ránu, tím více REM-spánku a méně hlubokého spánku v rámci jednoho cyklu. Proto nás také sen probudí zpravidla k ránu.

Poměr spánkových fází však není každou noc stejný. Závisí mimo jiné na tom, jak proběhly noci předchozí. Pokud jsme měli z nějakého důvodu minulou noc například méně hlubokého spánku, než by bylo ideální, náš mozek se bude příští noc snažit tento nedostatek kompenzovat (dovolíme-li mu to).

Asociace délky spánku v hodinách s celkovou úmrtností na jakékoli příčiny (A), s incidencí kardiovaskulárních chorob (B), s koronárními srdečními příhodami (C) a s mozkovými příhodami čili mrtvicí (D). Lze tím ilustrovat skutečnost, že optimální délka spánku z hlediska zdraví je okolo sedmi hodin, byť grafy neříkají nic o kvalitě spánku. Zajímavé je, že delší spánek neznamená lepší zdraví. To se vysvětluje obvykle tak, že jsou v tomto průměru zahrnuti i lidé, kteří více spí, protože jsou nemocní (tedy nikoli že jsou nemocní, protože spí více).

To ovšem neznamená, že hluboký spánek je to nejdůležitější, co nám noc může nabídnout. Každá spánková fáze má svou nenahraditelnou roli pro lidskou fyziologii. Non-REM (hluboký spánek) je spíše důležitá z hlediska zdraví fyzického. Lidé, kterým se z různých důvodů nedostává hlubokého spánku, mají například vyšší krevní tlak a jsou rezistentnější vůči inzulinu (což znamená zvýšené riziko vzniku diabetu). Hluboký spánek je ale důležitý třeba i pro regeneraci těla po tréninku. REM-fáze a její dostatek hrají větší roli z hlediska psychického zdraví. Člověk s nedostatkem REM-spánku je snáz podrážděný a přecitlivělý a má vyšší tendenci upadat do deprese. (Více o funkci spánku v článku Jaroslava Petra Spát se dá i bez mozku. Viz také Vesmír 93, 201, 2014/4 a 97, 16, 2018/1.)