Migrující křepelky – pochoutka, která zabíjí

Otrava člověka masem tažných křepelek polních (koturnismus) je známa z venkovských oblastí mediteránu a severní Afriky. Přestože v průběhu let padlo podezření na mnoho pachatelů, stále není zcela jednoznačné, co otravu způsobuje.

První zmínk u o koturnismu nalezneme již ve Starém zákoně, konkrétně v 4. knize Mojžíšově (Numeri 11,31–34) popisující pohromu, která dopadla na část Izraelitů během jejich putování Sinají:

„V tom se zvedl vítr od Hospodina, přivál od moře křepelky a zasypal jimi tábor ze všech stran, na jeden den cesty široko daleko, do výše kolem dvou loktů od země. ³²Lid pak byl celý den a celou noc a celý následující den na nohou a sbíral křepelky. Kdo nasbíral nejméně, měl jich deset chomerů,¹⁾ takže si je rozprostřeli po celém táboře. ³³Ještě měli maso v zubech, ještě ho ani nerozžvýkali, když Hospodin vzplanul proti lidu hněvem a udeřil na lid přetěžkou ranou. ³⁴To místo pak dostalo jméno Kibrot-hataava, Hroby lačnosti, neboť tam pohřbili lidi propadlé lačnosti.“

Kromě biblického textu nalézáme četné zmínky o koturnismu od 4. století před naším letopočtem nejprve u autorů řeckých (Aristoteles) a později i římských (např. Galén, Lucretius, Filón z Alexandrie, Sextus Empiricus) a raně křesťanských (Didymos Alexandrijský). Všichni jmenovaní popisují, že se křepelky (Coturnix coturnix) po konzumaci semen bolehlavu plamatého (Conium maculatum) nebo blínu černého (Hyoscyamus niger) stanou pro člověka jedovatými. Dle římského vojevůdce, filozofa a přírodovědce Plinia Staršího bylo pojídání migrujících křepelek v Římě v 1. století n. l. dokonce zakázáno.

Zájem o „otravu křepelkami“ pokračoval i ve středověku, o čemž svědčí spisy z raně islámského a židovského prostředí. Autoři jako Ibn Síná (Avicenna), al-Kazvíní nebo Maimonides se taktéž domnívali, že otravy způsobené konzumací křepelčího masa mají na svědomí jedovaté rostliny v potravě ptáků, a to například oměj (Aconitum sp.) nebo kýchavice (Veratrum sp.). Ve Starém světě se tyto případy objevují porůznu, zejména v severním Alžírsku, jižní Francii, Řecku, Turecku a v jihozápadních státech bývalého Sovětského svazu. V Alžírsku a Francii jsou křepelky pro člověka jedovaté během jarní migrace na hnízdiště, ale naopak zcela bezpečné při podzimní migraci. Naopak v Řecku, severovýchodním Turecku, ale i zbytku Černomoří jsou křepelky potenciálně nebezpečné pouze během své podzimní pouti na zimoviště.

Křepelka polní (Coturnix coturnix) při své cestě na jih musí překonat mnohé nástrahy. Ve Středomoří se dodnes křepelky běžně loví nebo chytají do sítí.Snímek Tomáš Grim

Hledání rostliny-pachatele