i

Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Alchymie – nauka vytrvalých

 |  16. 7. 2018
 |  Vesmír 97, 472, 2018/7

Skutečnost, že alchymie přežila skoro dvě tisíciletí až do doby překvapivě nedávné, je dodnes předmětem studií. Její pozoruhodnou životnost výmluvně dokládá svou činností také nizozemský učenec Herman Boerhaave (1668–1738). Napsal: „Nikdo jiný [než alchymisté] neprozkoumal důvěrněji a zřetelně nevysvětlil povahu Těl [kovů] a jevů, které jsou schopna vyvolat.“ Zde uvažujeme transmutační alchymii, jeden z hlavních směrů této nauky, který tvrdil, že je možné proměnit obecné kovy v drahé, především ve zlato, chemickou nebo metalurgickou cestou či kombinací obou přístupů. Abychom získali představu o východiscích, která vedla Boerhaava k jeho proslulým experimentům, je třeba vrátit se o staletí zpět.

Alchymie se výrazně rozvinula v arabském světě v 9. nebo 10. století. Její klíčovou postavou byl Abú Abdalláh Džábir ibn Hajján ibn Abdalláh al-Kúfí, s nímž souvisí naznačená neurčitost v datování – dodnes totiž není jasné, zda někdo takový vůbec existoval, a pokud ano, kdy žil. Občas najdeme letopočty přibližně mezi 721 a 815, ale pochybnosti o samotné existenci této postavy vyslovovali již tehdy arabští autoři. Podle všeho přes tři tisíce spisů pod jeho jménem jsou pozdější práce více autorů. [1]

Z tohoto díla je pro transmutační alchymii významná takzvaná merkurosulfurová teorie, jedna z nejvlivnějších představ o složení kovů. Jak se dnes ukazuje, ač po staletí připisována právě Džábirovi, autorství není jeho; jde o starší úvahy. Důležitější než autor je její podstata. [2] Teorie se formovala modifikací čtveřice aristotelských elementů, vody, ohně, země a vzduchu, které měly, vždy dva a dva, vytvořit rtuť a síru. Tyto složky pak jakýmsi způsobem kondenzovaly v kovy. Protože bylo již tehdy dobře známo, že rtuť a síra reagují poměrně snadno na sulfid rtuťnatý, rumělku, začalo se pro oba tyto údajné konstituenty kovů používat označení „filosofická rtuť“ a stejně tak „filosofická síra“, aby se odlišily od přírodních látek. V tomto textu použijeme rovněž neméně časté označení merkurius a sulfur.

Nyní vidíte 17 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Historie vědy, Chemie

O autorovi

Vladimír Karpenko

Prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc., (*1942) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Zabývá se biofyzikální chemií a dějinami chemie. Během své kariéry napsal kolem stovky původních publikací z obou oborů, a jedenáct knih. Obsáhlá monografie Alchymie a Rudol I.,I na níž se v týmu podílel autorsky i redakčně, vyšla také v anglické mutaci.
Karpenko Vladimír

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...