Aktuální číslo:

Od bakterie k člověku aneb Štafle pokroku

| 7. 4. 2016

| Vesmír 95, 197, 2016/4

| Seriál: Věčná vědecká klišé, 11. díl (Předchozí – Následující)

Pod kůži zažrané „pravdy“ bezmyšlenkovitě tradované po celá desetiletí nám brání vidět pestrý svět okolo. Uvítám od čtenářů poukazy na další podobné obraty.

Každý z nás to v různých obměnách slýchá. Vesměs jde o představu žebříku přírody (scala naturae), která je s námi už od pozdní antiky, ne-li z dob dávnějších. Výraz nám vnucuje představu, že živáčky lze seřadit podle jakéhosi kritéria primitivnosti či pokročilosti. S příchodem evolučního myšlení – zejména od Lamarcka – se žebřík stává časovou osou, schodištěm pokroku, po kterém stoupá evoluce.

Nyní vidíte 17 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup

Jsem návštěvník

Chci si přečíst celé číslo

Přihlásit →

Odemknout článek (20 Kč) →

Odemknout číslo 2016/4 (70 Kč) →

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném →

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Evoluční biologie

RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Anton Markoš

Doc. RNDr. Anton Markoš, CSc., (*1949) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Na katedře filozofie a dějin přírodních věd PřF UK se zabývá teoretickou biologií. Napsal knihy Povstávání živého tvaru (1997), Tajemství hladiny (2000), Berušky, andělé a stroje (spolu s J. Kelemenem, 2004), Život čmelákův (spolu s T. Daňkem, 2005), Staré pověsti (po)zemské (spolu s L. Hajnalem, 2007), Profil absolventa (2008), editoval sborníky Náhoda a nutnost (2008), monografii Markoš a spol.: Life as its own designer (Springer, 2009), Jazyková metafora živého (2010).

články autora