Nový pohled na „Velké umírání“
| 5. 9. 2013Přibližně před 251 milionem let, na přelomu permu (konec prvohor) a triasu (začátek druhohor), zažila Země obrovský masový zánik rostlin a živočichů, známý jako „Velké umírání“ (Great dying). Země tehdy v krátkém časovém období ztratila více než 90 % všech mořských rostlin a živočichů a až 70 % všech pozemních druhů. Znamenalo to konec jedné éry rozvoje života na Zemi, který ohlašoval věk plazů.
Důvod velkého umírání je velkou záhadou. Hypotéz se objevilo hodně – stoupající a klesající hladiny moří, masivní sopečné výbuchy, globální oteplování a ochlazování, ledovce, kyselé deště, bez podezření nezůstali ani mimozemšťané – jenže scénář pořád nějak nesedí. Nejuznávanější hypotézou je srážka Země s obřím vesmírným tělesem. Chybí však impaktový kráter. Jeho hledání ztěžují změny, které od té doby nastaly v zemské kůře. Původní kontinent Pangea se rozdělil a kráter se rozplynul.
S novým možným scénářem přišel profesor geofyziky Daniel Rothman z Massachusettského technického institutu (MIT). Na základě analýzy vzorků hornin z období končícího permu usoudil, že na vině by mohly být metanobakterie rodu Methanosarcina – bakterie, které jsou zodpovědné za většinu biogenního metanu na Zemi. Bakterie Methanosarcina byly na Zemi mnohem dřív, než došlo k velkému umírání. Jak tedy došlo k tomu, že najednou začaly produkovat metan v takovém množství, že to málem vyhubilo vše živé? Aby mohly tyto bakterie vyrábět metan, nezbytně k tomu potřebují velké množství niklu. Když se výzkumníci vrátili zpět ke svým vrtným jádrům horniny, objevili prudký vzestup niklu ve vrstvě, která téměř přesně odpovídala počátku velkého vymírání. Ale kde se na Zemi najednou vzalo tak velké množství niklu? Nevíme, další záhada.
Když profesor Rothman seznámil s výsledky svých výzkumů účastníky konference Americké geofyzikální unie, všechny kolegy nejspíš nepřesvědčil o tom, že za „Velké umírání“ je odpovědný metan. Považovali však za fascinující, že by vývoj jedné formy života mohl vést k masivnímu zániku jiných forem. Jako by to bylo něco překvapivého. Dnešní masový zánik biologické rozmanitosti je přece podobný. Ta je do značné míry redukována vývojem druhu Homo.
Methanosarcina je prastará metanogenní archebakterie z kmene Euryarchaeota. Má neobyčejně velký genom, který např. u druhu M. acetivorans obsahuje 5 751 492 párů bází. Zajímavá je také přítomnost genů kódujících bakterii zdánlivě nepotřebné proteiny, jako např. geny pro chemotaxi nebo gen pro syntézu bičíkového proteinu flagelinu, přestože bakterie bičík nemá. Tyto bakterie dokážou přežít v extrémních podmínkách a předpokládá se, že pokud na Marsu existuje primitivní život, může jím být mikrob Methanosarcina barkeri. Ten se totiž dokáže dobře přizpůsobit prakticky jakýmkoliv podmínkám a není to tak dávno, co byl výskyt metanu v atmosféře Marsu definitivně potvrzen. Kevin Sowers z Marylandské univerzity se domnívá, že mikrob by mohl na Marsu přežít a dokázat se vyrovnat s velmi extrémními podmínkami. Výzkum tohoto mikrobu je proto financován Programem pro astrobiologii a evoluční biologii NASA.
Ke stažení
článek ve formátu pdf [226,06 kB]
O autorovi
Jiří Patočka
Doporučujeme
Přírodovědec v ekosystému vědní politiky 
Od krytí k uzavření rány
