Jak vypadal faraon Achnaton?

Mezi staroegyptská umělecká díla, která nás nejvíce fascinují, nepochybně patří bizarní kolosální sochy proslulého náboženského reformátora Achnatona (1348–1331 př. n. l.). Již na počátku své vlády je tento faraon nechal vztyčit podél tří vnitřních stěn velkého otevřeného dvora chrámu „Aton byl nalezen“, který postavil na počest jediného slunečního boha Atona v Karnaku. Když však smrtí Achnatona jeho reforma skončila, nové sídelní město „Atonův obzor“ a všechny Atonovy chrámy byly zbořeny, sochy svrženy a jméno krále odstraněno téměř ze všech památek, aby už nic nepřipomínalo „nepřítele a kacíře z Achetatonu“. A skutečně teprve po rozluštění hieroglyfického písma v roce 1822 mohlo být Achnatonovo jméno objeveno a opět vysloveno.

Jako první spatřil neobvyklé Achnatonovy pětimetrové pískovcové sochy v roce 1925 francouzský architekt Maurice Pillet, který tehdy řídil práce Egyptské památkové služby v Karnaku. Nalezl však pouze dvě sochy a fragmenty několika dalších. Teprve další archeologické výzkumy chrámu zvaného „Aton byl nalezen“ (o rozměrech 700 × 200 m) vedly k objevu dalších soch a jejich částí, takže dnes známe celkem 35 Achnatonových soch. Avšak jen nejvýznamnější z nich jsou vystaveny v muzeích v Káhiře, Luxoru a Alexandrii. Jednu darovala egyptská vláda v roce 1972 Francii za její pomoc při záchraně Abú Simbelu a dalších núbijských chrámů, takže ji lze nyní obdivovat v pařížském Louvru.

Achnatonovy sochy z Karnaku, které kombinují rysy mužské a ženské (obr. 3), mladické a stařecké, lidské a královské (tedy božské), vždy vzbuzovaly podiv a úžas. Jak mohl být takto znázorněn egyptský panovník, jehož přece měl charakterizovat idealizovaný obličej, dokonalá atletická postava a tradiční odznaky královské moci? V případě Achnatona však byla již před objevením karnackých kolosů známa jeho zvláštní („groteskní“) vyobrazení se štíhlým, protáhlým obličejem, špičatou bradou a tlustými rty, s dlouhým krkem, téměř ženskými prsy, kulatým, vystupujícím břichem, širokými boky, tučnými stehny a dlouhýma, protáhlýma nohama. Nápisy přitom dokládají, že to byl sám Achnaton, kdo instruoval umělce v tomto novém stylu, v němž byl nadále zobrazován nejen on a jeho rodina (obr. 2), ale i dvořané. Od počátku si tudíž egyptologové kladli otázku, jestli takové znázorňování nějakým způsobem odráželo skutečnou královu fyzickou podobu. Na pomoc jim s vysvětlením několikrát přišli lékaři, mezi posledními v roce 1993 A. L. Burridgeová, s hypotézou o postižení Achnatona Marfanovým syndromem,¹⁾ v roce 1994 J. Y. Arramon a É. Crubezy s teorií o jeho postižení Barraquer- Simonsovým syndromem²⁾ a konečně v roce 2009 I. M. Braverman a Ph. A. Mackowiak s úvahou o postižení Antley-Bixlerovým syndromem.³⁾

Podobou Achnatona se v poslední době zabývala dánská egyptoložka Lise Mannicheová, která je autorkou velice zasvěcené knihy o jeho kolosálních stojících sochách. Podává v ní především úplný podrobný katalog všech dochovaných Achnatonových karnackých soch a fragmentů, z nichž mnohé zveřejňuje vůbec poprvé. V dalších kapitolách předkládá všechny dosavadní interpretace soch, zabývá se estetickými hledisky a shrnuje patologickou problematiku. Mnohé sochy, jejichž počet 35 je dán počtem dochovaných hlav, mají úmyslně poškozené oči, nos a ústa. Navzájem se od sebe liší pokrývkami hlavy a korunami, přítomností rituálního vousu či provedením anatomických detailů.

Mezi různými názory, koho vlastně tyto sochy představují (prapůvodní božstvo, boha plodnosti, boha slunce), je přece jenom nejpravděpodobnější uvažovat o králi Achnatonovi (identifikovaného jeho jménem na opasku). Je zajímavé si uvědomit, že tyto sochy mohli spatřit jen členové královské rodiny, kněží a chrámový personál, kteří jako jediní měli přístup do dvora Atonova chrámu. Nikdy je nemohla vidět veřejnost, která však měla možnost zahlédnout královskou rodinu při  procesích směřujících z paláce do chrámu.

V otázce autentičnosti „portrétu“ krále Achnatona autorka dochází k závěru, že způsob jeho znázornění je třeba hledat spíše „ve stylistických a ideologických kritériích“. Hlavní potíž spočívá v tom, že nemáme k dispozici Achnatonovo tělo. Jediným možným „kandidátem“ mezi královskými mumiemi jsou značně poškozené ostatky nalezené v roce 1907 v hrobce KV 55 v Údolí králů. Jde ale spíše o kostru než o mumii, přičemž v lepším stavu se dochovala pouze lebka. Dosavadní výzkumy ukázaly, že tělo patřilo muži subtilní postavy, vysokému 1,54–1,65 m, který měl stejnou krevní skupinu jako Tutanchamon a kadeř vlasů nalezená v Tutanchamonově hrobce a který zemřel ve věku 20–25 let. Předměty objevené ve skalní hrobce KV 55 naznačují, že by mohlo jít o tělo Achnatona, nebo se to alespoň domnívali lidé, kteří ho pohřbili, i ti, kteří pohřeb narušili.

Situace se však změnila po zveřejnění zajímavých výsledků antropologického, radiologického a genetického studia královských mumií 18. dynastie (v rámci mezinárodního „The King Tutankhamun Family Project“), mezi nimiž byly i ostatky z hrobky KV 55.⁴⁾ Testy DNA u nich totiž neodhalily žádné stopy zmíněných syndromů a ani pánev rekonstruovaná pomocí CT nevykázala žádné ženské znaky. Pokud jde tedy skutečně o ostatky Achnatona, pak je tvrzení Mannicheové o tom, že neobvyklý způsob znázorňování krále má umělecké a náboženské důvody, zcela opodstatněný. Velmi důležité je i zjištění vyššího stáří muže z KV 55 až na 35–45 let (nikoli 20–25 let), což plně odpovídá Achnatonově věku.

A ještě zmiňme, že mezi výsledky uvedeného výzkumu patří i stanovení genetické příbuznosti pěti generací královské rodiny 18. dynastie, včetně prokázání Tutanchamonova otce (ostatky Achnatona z KV 55) a matky (neidentifikovaná žena z KV 35YL). Oba zárodky, pěti- a sedmiměsíční, nalezené v Tutanchamonově hrobce (KV 62), mohou být dcery tohoto krále. Jejich matkou byla žena z KV 21A, avšak zatím ji nelze potvrdit jako Tutanchamonovu manželku Anchesenamon.

V současné době se tedy zdá – když tělo z KV 55 nenese žádné známky fyzického znetvoření způsobeného uvedenými syndromy –, že osobitá podoba Achnatona odráží v souladu s jeho učením královo výlučné postavení syna slunečního boha Atona a jediného zvěstovatele jeho vůle a panovníkovu úlohu otce i matky všech lidí, nikoli faraonův skutečný fyzický vzhled.