Pavilon pohotovosti a heliport královéhradecké Fakultní nemocnice

Koncem tisíciletí vypsalo vedení Fakultní nemocnice v Hradci Králové urbanistickou soutěž na řešení její centrální části, v níž s vizí funkčního monobloku zvítězil tým pražských architektů Jana Topinky a Michala Juhy. Projektanti ze specializovaného ateliéru DOMY tak v areálu během necelého desetiletí vytvořili pozoruhodný komplex budov, skládající se z pavilonu interních oborů (2002–2004), netradičního výukového centra Lékařské fakulty UK (2004–2005) a nejnověji i pavilonu pohotovosti, pro jehož pojmenování se v nemocnici vžil anglický ekvivalent emergency.

Architektonické řešení, stejně jako hmotové uspořádání či orientace pavilonu propojeného s oběma sousedními pracovišti (chirurgickým a interním pavilonem) reflektuje podle mínění autorů důležitost objektu … pro akutní záchranu lidských životů. Po vzoru slavného rčení amerického architekta Henryho Sullivana je zde vše logicky podřízeno funkci, která sleduje v tomto případě i lékařskou vědu. Pavilon ovšem není, ač je prošpikován nejsofistikovanějšími medicínskými technologiemi dneška, funkcionalistickým strojem na léčení, nýbrž přátelskou budovou s citlivě komponovanými a barevně perfektně sladěnými interiéry, které spíše než sterilní nemocenské prostředí připomínají laboratoře technoparku nebo reprezentativní showroom renomované společnosti. Obdobně navrhovali interiéry sousední interní kliniky, s jejímž parterem, kde jsou obchody a restaurace, je emergence propojena. Postupovali tak i v případě oční kliniky ústecké Masarykovy nemocnice (2006). V královéhradecké nemocnici šel Topinkův tým ovšem mnohem dál. Budovu s elegantně zaoblenými rohy, která nezapře jistou podobu s některými díly českého funkcionalismu, vybavili autoři heliportem. Ten zde však nepředstavuje pouhou přistávací plochu, jasný orientační bod, ale také dílo s jistými uměleckými kvalitami v podobě pastelově barevného květu, jenž je v různých podobách a variantách přítomen v celé budově. V podobě velkoformátových potisků skel se s ním můžeme setkat na specializovaných pracovištích nebo v podobě drobného ornamentu v čekárně ambulance, která je opět tvarově i barevně řešena velmi nápaditě. K její příjemné atmosféře jistě přispívá i zvolený mobiliář, především repliky monolitických židlí od proslulého designéra Vernera Pantona z konce padesátých let.

Na poslední práci, kterou se v Hradci Králové zřejmě uzavírá systematické dílo architektů Topinky, Juhy a jejich spolupracovníků, je zapotřebí vyzdvihnout několik bodů. Především logický a univerzálně srozumitelný orientační systém, který, jak z vlastní zkušenosti vím, je v našich nemocnicích stále ještě výjimkou. V pavilonu akutní medicíny jej architekt Topinka řešil obdobně jako v přiléhající interní klinice. Oběma budovám přiřadil jednoduché piktogramy (interně dvojici kroužků, pohotovosti květy) a každé poschodí barevně odlišil, přičemž cestu z heliportu vyznačil barevně odlišeným pruhem podlahové krytiny. Díky tomuto systému se tým záchranářů efektivně, i bez hlubších znalostí budovy, dostane spolehlivě na správné místo.

Jakožto zastánce Loosovy známé teze o zločinnosti ornamentu bych měl být k hojně dekorovaným interiérům královéhradeckého pavilonu pohotovosti kritický. V tomto případě ale rád učiním výjimku. Topinkovy bohatě barevné a stylizovaným květinovým ornamentem dekorované prostory mají své opodstatnění, neboť nezanedbatelnou měrou potlačují negativní vliv nemocničního prostředí na psychiku pacientů. Architekti z pražského ateliéru DOMY si zkrátka dobře uvědomují, že dobrá psychická kondice je nezbytnou součástí pacientova zdárného uzdravení. Stejně tak dobře si uvědomují, že má-li budova s tak složitým provozem efektivně fungovat, nemůže být navržena bez demokratické diskuse se všemi, kteří v ní mají pracovat.