Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Lapálie se slovem „věda“

 |  8. 10. 2009
 |  Vesmír 88, 683, 2009/10

Tak jako v jiných obdobných hodnotových konfliktech, i tady obě svářící se strany sice argumentují zdánlivě stejnými slovy, každá však hovoří jiným jazykem, a proto v jednotlivých prohlášeních jednotlivá slova dostávají zcela odlišný význam a rozměr. Chceme-li tedy rozřešit otázku, co je a co není v zájmu české „vědy“, je dobré nejprve rozkrýt obvyklé formy užívání slova „věda“, neboť řeč – jak je obecně známo – myšlení nejenom předurčuje a limituje, ale také o něm vypovídá. […]

Věda užitečná a neužitečná I.

Proměna obsahu slova věda je logickým důsledkem nárůstu prestiže právě těch věd, které v průběhu posledního století prokázaly mimořádnou schopnost produkovat prakticky použitelné objevy, metody, technologie a technicky vyspělé výrobky, jakož i užitečné léky a léčebné postupy. Potíž s takto zúženým chápáním „vědy“ však nastává v okamžiku, kdy se stane podkladem pro spontánní dělení vědy na vědu pravou a ostatní „také vědy“, respektive na vědu užitečnou a obory, kterým se – čert ví, proč – také říká věda, které lze snad i tolerovat, které jsou ale ve své podstatě nevědecké a zbytečné. Není proto divu, že to byli právě zdejší reprezentanti takovýchto „zbytečných“ – čti humanitních – oborů, kteří se začali jako první bát nápadu Rady vlády poměřovat vědecké instituce metodikou, která vychází z bludu o jediné vědě.

Věda užitečná a neužitečná II.

A ještě horší je, že singularizací slova věda se jazykové rozřazování věd na užitečné a trpěné neskončilo. Povšimněte si, že z řeči dnešních technologů moci již vymizelo i samo slovo věda. Rozhodli se totiž změnit označení činností, které vědci provozují, tak, aby již nadále nemělo nic společného s něčím tak nepraktickým a nepotřebným, jako je „pouhé vědění a poznávání“. Vědu proto nahradili výrazy výzkum a vývoj, které již předponou vynepřipouštějí „samoúčelnost“ kreativního bádání, nýbrž kladou důraz na úspěšnou produkci předem daných výsledků, a to takových, které prakticky poslouží průmyslové výrobě. A aby bylo úplně jasno, co mají „vědci“ produkovat, tak se v poslední době k tomuto sousloví jako označení cíle přidává další kouzelné slovo: inovace.

Co nevydělává, je nemravné?

Zúžení spektra věd jen na velmi malý výsek bezprostředně technologicky užitečného výzkumu oslovuje zejména hlasatele víry, že právo na život a státní podporu má pouze to, co okamžitě nese peníze. Vše ostatní prý jen zbytečně zatěžuje kasu a daňového poplatníka. Pokud takto uvažuje ideologicky předpojatý jednotlivec, prosím. Je však poněkud zvláštní, když se toto kritérium stane rozhodujícím pro orgán, jenž má vládě této země radit, jak nejlépe řídit vědu. Podivné je to ovšem pouze do chvíle, než si uvědomíme, že tento orgán nese ono výmluvné jméno Rada vlády pro vědu, výzkum a (nejnověji i) inovace1) a byl zkonstruován tak, že v něm sice není mnoho vědců zvučných jmen, zato však hojně zástupců průmyslové lobby. Pak už vůbec nepřekvapí, že se páni radní nezabývali porovnáváním procent, které jsou ve státním rozpočtu určeny na vědu v jiných zemích a u nás a na jejich základě veřejně neapelovali na vládu, aby dodržela své starší sliby a investovala do vědy tolik, abychom v tomto ukazateli již nebyli na chvostu Evropy. Raději ochotně akceptovali tezi, že náš stát na vědu poskytuje víceméně dostatek prostředků, avšak tyto náklady se mu nedostatečně vracejí. Rozhodli se proto identifikovat a finančně zaříznout tu část české vědecké obce, která se místo užitečného výzkumu a vývoje věnuje vědě málo prospěšné či zcela neprospěšné.

Instituce užitečné a zbytečné

A protože do pravomoci Rady vlády spadají především „velcí hráči“ na vědeckém poli, musela Rada v této souvislosti formulovat svůj hodnotový postoj ke třem typům institucí. K základní vědě tak, jak se pěstuje v A kademii věd a na vysokých školách, a k aplikovanému výzkumu v gesci ministerstva průmyslu. Vzhledem ke všemu výše řečenému není přitom těžké uhodnout, že její rozhodování probíhalo v kruhu, neboť bylo de facto rozhodnuto předem.[…]

Výňatek z delšího textu Co to je a k čemu vůbec je „věda“ čili Stručný průvodce pro daňového poplatníka.

zpravy.idnes.cz/co-to-je-a-k-cemu-vubec-je-veda-cilistrucny-pruvodce-pro-danoveho-poplatnika-1by-/kavarna.asp?c=A090824_141839_kavarna_bos />

Poznámky

1) Pozn. red.: Současný název je Rada pro výzkum, experimentální vývoj a inovace, ačkoli zákon č. 130/2002 Sb. i zákon č. 110/2009 Sb. mluví jen o Radě pro výzkum, vývoj a inovace.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Věda a společnost

O autorovi

Pavel Janoušek

Prof. PhDr. Pavel Janoušek, DSc., (*1956) vystudoval Filozofickou fakultu UK. Věnuje se problematice literární teorie (monografie Černá kočka aneb Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační strategie) a dějin české literatury, prózy a dramatu 20. století. Byl hlavním redaktorem čtyřdílných Dějin české literatury 1945–1989, které získaly Hlávkovu cenu za rok 2008.
Janoušek Pavel

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...