Aktuální číslo:

2024/5

Téma měsíce:

Čas

Obálka čísla

Skelné houby

 |  6. 11. 2008
 |  Vesmír 87, 740, 2008/11

Oceány jsou plné podivuhodných organizmů. Mořské houby (Porifera) ze třídy křemitých (Hexactinellida) vypadají, jako by byly vyrobeny z mléčného nebo čirého skla. Tento vzhled jim dodávají křemičité kostry. V houbách byly nalezeny unikátní enzymy silicateiny (J. Exp. Biol. 211, 300, 2008), které se podílejí na vytváření jejich biogenní křemičité struktury. Houby mají rozmanité tvary, často velmi bizarní, a mnohé z nich vypadají, jako by byly vyrobeny rukou sklářského mistra. Jejich anglický název „glass sponge“ hovoří za vše. Připomínají spíše umělecké dílo než živý organizmus, ale jsou to vícebuněční živočichové živící se planktonem, který si opatřují filtrováním mořské vody.

Tyto houby jsou známy již dlouho, přestože většinou žijí ve velkých hloubkách, ale o jejich podivuhodném životě toho mnoho nevíme. Loni pořádala Univerzita ve Washingtonu expedici, která objevila v Tichém oceánu útesy porostlé skelnými houbami (Science Daily Aug. 3, 2007). „Skelné útesy“ jsou pravými oázami mořského života podobně jako útesy korálové, ale na rozdíl od nich nejsou těsně pod hladinou, nýbrž v hloubkách přes 200 metrů. Tam již neproniká sluneční světlo, a přesto se hlubinné útesy hemží rybami, kraby, krevetami, ropušnicemi a zooplanktonem. Je to dokonalý ekosystém, oddělený od jiných podobných ekosystémů mnoha kilometry volného moře. Celé společenstvo je závislé na mikroorganizmech živících se metanem. Tento plyn kolem ostrůvků života probublává a tvorům, kteří tam žijí, dodává energii. Metan, hlavní složka zemního plynu, tedy nejen vytápí naše domy nebo pohání automobily, ale také může být zdrojem energie pro život v nehostinných končinách Země a možná i vesmíru.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jiří Patočka

Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval chemii a fyziku na PřF MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotněsociální fakultě JU v Českých Budějovicích a emeritním profesorem Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Je autorem knih Vojenská toxikologie (2004), Nutricní toxikologie (2008), spoluautor knih Doba jedová 1 a 2 (2011, 2012) a dalších.

Doporučujeme

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Divocí kopytníci pečují o krajinu

Josef Matyáš  |  6. 5. 2024
Zubr, pratur a divoký kůň dokážou výborně udržovat rozsáhlé plochy krajiny. Vyplývá to z aktualizovaného dokumentu Metodika přirozené pastvy...
Relativistický čas – čas našeho světa

Relativistický čas – čas našeho světa

Pavel Krtouš  |  6. 5. 2024
„Někteří filozofové … se domnívají, že fyzika není schopna popsat nejzákladnější aspekty reality, a zavrhují ji proto jako zavádějící formu...
Čas na poslední kafe

Čas na poslední kafe uzamčeno

Tomáš Knedlík  |  6. 5. 2024
Kávu zbožňujeme pro její vůni a chuť, ale také pro její povzbuzující účinky. Omamná vůně kávy se uvolňuje při pražení, kdy vznikají těkavé...