Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Opeřený tyranosaurus

 |  16. 1. 2006
 |  Vesmír 85, 11, 2006/1

Od devadesátých let 20. století byla z křídových nalezišť v Číně popsána řada opeřených dinosaurů (viz Vesmír 82, 633, 2003/11). Vlivem těchto objevů se opeření přestalo považovat za unikátní znak ptáků, protože bylo nalezeno také u několika zástupců teropodní linie dinosaurů. Kladistické analýzy fylogenetických vztahů dinosaurů pak jasně ukázaly, že ptáci jsou s teropodními dinosaury bezprostředně příbuzní. Otázka, kde všude se v této linii objevilo peří, však zůstávala nezodpovězena. V souladu s fylogenetickými analýzami si někteří odborníci pohrávali s možností, že peří mohl mít i známý rod Tyrannosaurus. Tato domněnka se nyní do jisté míry potvrdila.

Z Číny byl popsán ze spodnokřídových vrstev (formace Yixian) starých 139–128 milionů let nejstarší prokázaný zástupce skupiny Tyrannosauroidea. Ačkoliv jsou zmiňovány i starší nálezy, jsou neúplné a jejich interpretace je sporná. Čínské nálezy jsou kompletnější a jejich příslušnost k tyranosauroidům je nepochybná. Nově popsaný teropodní dinosaurus byl nazván Dilong paradoxus, a protože jde o nejstaršího známého zástupce skupiny, pomohl zpřesnit vědomosti o evoluci tyranosauroidů. Byl poměrně malý (dlouhý 1,6 m) a oproti svým pokročilejším následovníkům neměl tak odlehčenou kostru ani tak silně redukovaný třetí prst na předních končetinách. I tato časná forma má však lebku s řadou odvozených znaků. V souhrnu tedy jeho kostra jeví známky tzv. mozaikové evoluce (kombinace odvozených a původních znaků) a připomíná mladé jedince pokročilých tyranosauroidů. Nejzajímavějším objevem jsou dochované větvené i nevětvené pokožkové výběžky dlouhé až 2 cm, nalezené na ocasu a na konci dolní čelisti, jimž dali badatelé název „protopera“ (prvotní pera) a přičítají jim termoregulační význam. Obdobná protopera jsou popsána i u dalších dinosaurů (např. rodu Sinornithosaurus). Podle odborníků mohli mít moderní tyranosauři kromě prokázaných šupin i protopera, ale také je mohli ztratit v důsledku zvětšení tělesných rozměrů, které snížily tepelné ztráty jejich těla. (Nature 410, 200–204, 2001 a 431, 680–684, 2004)

Ke stažení

RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se na Přírodovědecké falkultě JU věnuje evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec.
Robovský Jan

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...