Hybridní zóna a vrány

Hybridní zóna je oblast, na které se dotýkají geografické areály dvou druhů či poddruhů a kde se oba tyto druhy či poddruhy mohou křížit (i se vznikem plodného potomstva). Z hlediska biologa je vysvětlení vzniku a udržování těchto zón více než problematické. Hybridní zóny dělají nepořádek v systematice, poněvadž kdyby šlo o dva druhy, neměly by se mezi sebou křížit, a v případě poddruhů zas nelze jednoduše vysvětlit, jak je možné, že se kříží pouze na styku obou areálů. Základní otázkou tedy je, proč se hybridní zóna postupně nerozšíří až na oblast zahrnující areály obou (pod)druhů. Klasické vysvětlení přitom vychází z představy, že hybridi, popřípadě jejich potomci, jsou – třebas mírně – znevýhodněni (například jsou více parazitováni) a mají nižší reprodukční zdatnost. Neobstojí tak v konkurenci s rodičovskými druhy. Hybridní zóna se tedy podle této představy může utvořit kdekoli na styku dvou areálů a udržuje se díky dynamické rovnováze mezi stálým náhodným vznikem nových hybridů a jejich postupnou eliminací díky jejich nižší reprodukční zdatnosti.

Alternativní představu předkládají italští zoologové, kteří srovnávali reprodukční úspěšnost párů složených pouze z příslušníků jednoho rodičovského poddruhu, párů složených pouze z hybridů a párů různým způsobem smíšených na hybridní zóně mezi vránou obecnou černou a vránou obecnou šedou. Na základě toho, že hybridi mají v této oblasti podobnou hnízdní úspěšnost jako ostatní typy párů, usuzují, že hybridní zóna se udržuje na ekotonu, tj. rozhraní mezi dvěma typy prostředí. Na tomto rozhraní jsou takové podmínky, že hybridi nejsou hůře přizpůsobeni svému prostředí než rodičovské druhy, zatímco všude jinde, tedy v obou hlavních typech prostředí, dominuje jen jeden, tomuto typu prostředí dokonale přizpůsobený rodičovský poddruh.

Tato představa, jakkoli je elegantní, příliš neodpovídá běžné zkušenosti s výskytem obou poddruhů. Připomeňme, že vrána obecná černá obývá celou západní Evropu, zatímco areál šedivky se táhne až daleko na východ. Hybridní zóna mezi oběma druhy u nás přitom pokrývá téměř celé území Čech a Moravy (na Slovensku už je převážně šedivka). Čím by se tedy měly vyznačovat ony dva hlavní typy prostředí? Těžko uvěřit, že klíčem je kultura či politická situace v zemi.