Ještě ke "zhoubné" slonovině

Slonovina je na světě stále vysoce ceněné zboží, pro které se africkým pytlákům vyplácí riskovat tresty za nepovolené zabíjení přísně chráněných slonů. Nebezpečí, které z jejich strany slonům hrozí, se stalo tak velkým, že před časem CITES (Mezinárodní konvence o obchodu s ohroženými druhy zvířat) vydala přísný zákaz obchodování se slonovinou.

Sloni však nejsou zabíjeni jen "na černo". V některých státech se jim dobře daří a je třeba jejich stavy udržovat na přijatelné úrovni. Vlastně i kvůli slonům samým. A tak se slonovinou z těchto povolených odstřelů by mělo být dovoleno obchodovat. Jak ale na "trhu" rozlišit, jakého je slonovina původu? Zda zákonného, nebo od pytláků?

Roku 1990 přišly dvě skupiny vědců s myšlenkou, že by se to mělo poznat podle obsahu izotopů v sloních klech. Sloni nežijí všude stejně. Živí se různou stravou podle místních okolností a to se musí při analýzách projevit. Jejich potravní zvyky jsou patrné především na poměru izotopů ¹²C a ¹³C. (O všem viz podrobněji již Vesmír 70, 378, 1991/7)

Hned zpočátku se to zdálo trochu příliš snadné. Sloni jsou živí tvorové žijící v přírodě. Tam nelze vždy očekávat, že se vše bude projevovat tak "jednotně", jak si někdo myslí. Na druhou stranu moderní biochemie již přinesla ledajaká "kouzla". Nicméně to, co se dalo očekávat, je zde. P. L. Koch a spol. z Univerzity v Princetownu (USA) výše řečené úvahy zpochybnili. V africkém národním parku Amboseli, který leží severně od hory Kilimadžáro (Keňa, Afrika), studovali obsah izotopů C, N a Sr (jako předešlí) ve sloních spodních čelistech a zubech ze starých nálezů až po dnešní dobu a zjistili, jak se během doby jejich poměry měnily. Tak jak se měnila příroda parku a potravní zvyky slonů.

V roce 1950 byl pokryt park převážně porosty lesů s podrostem. V letech 1960 - 70 se však plocha lesů zmenšila na pouhých 10 %, zřejmě i vlivem slonů, kteří se listím stromů živili. Půda je nyní více podmáčena i prosolena a v parku převládá tráva a nízký porost. Sloni přešli již převážně na tuto stravu a tím se např. zcela změnil důležitý poměr mezi ¹²C a ¹³C, který je na ní závislý. Izotopové analýzy se překrývají s populacemi slonů odjinud a výsledky stanovování izotopů ve sloních klech pro soudní účely se Kochovi a spol. jeví jako nepoužitelné.

Autoři původní myšlenky si i po těchto nálezech myslí, že navržená metoda zůstává užitečná, protože na původ slonoviny se usuzuje z celkových poměrů komplexu izotopů (viz citaci výše). Lze prý podle toho vytipovat původ ze zvláště podezřelých a sledovaných míst. Koch však zůstává pochybovačný. Předpokládalo by to podle něj vypracování osobité izotopové mapy pro sloní populace a to je stěží uskutečnitelné. (Při jím uvedené proměnlivosti by to mělo i tak jen časově omezenou platnost.) Navíc obsah izotopů v materiálu se neměnil stejně. Ve stoličkách byl proměnlivý více než v kosti čelistí. A protože kly rostou ještě rychleji než zuby, bude v nich obsah kolísat ještě výrazněji. Další málo vhodná skutečnost pro původně zamýšlené účely. (Science 267, 1264 a 1340, 1995).