Ze ságy čapích rodů

Pro příchylnost k lidským sídlům a vhodnost ke studiu populační dynamiky patří čáp bílý (Ciconia ciconia) mezi nejpodrobněji prozkoumané ptačí druhy. Byl jedním z prvních ptáků, jehož mláďata se v Evropě soustavně označovala již od počátků této činnosti. ¹⁾

Za uplynulých 100 let bylo v Evropě označeno kolem 250 000 čápat a získáno několik tisíc zpětných hlášení. V České a Slovenské republice se začalo kroužkovat r. 1934 a za tu dobu se jich podařilo označit přes 20 000. Tahové cesty čápů evropských populací byly podrobně vystopovány od odletu z hnízdišť až po přílet na nejvzdálenější zimoviště. Ukázalo se, že v Evropě existují dvě hlavní tahové cesty. Tah populací ze západní a z části střední Evropy směřuje k jihozápadu přes Francii, Španělsko a Gibraltarskou úžinu do Maroka, a dále k jihu až do Angoly. Ostatní evropské populace - počínaje severním Německem a konče východní hranicí rozšíření v Rusku - táhnou přes balkánské země k Bosporu, kde opouštějí Evropu, pokračují vnitrozemím Turecka a úzkým koridorem podél libanonského a izraelského pobřeží se dostávají do Egypta. Odtud putují v široké frontě proti toku Nilu a svou cestu končí v jižní Africe (až po Kapsko). Malá část ptáků při přeletu tureckým vnitrozemím zamíří k Perskému zálivu a skončí v zimovištích Přední Indie.

Naše území leží na pomyslném rozhraní obou tahových cest. Valná část čápů ze západních a jihozápadních Čech volí cestu do Afriky přes Gibraltar, čápi z ostatního území se připojují k čapímu proudu letícímu přes Balkán. ²⁾

Od 50. let se začala čápata na hnízdech v některých regionech označovat odečítacími kroužky s vyraženými velkými číslicemi, které lze přečíst silným dalekohledem. Tato metoda výrazně zmnožila počet kontrol a přinesla překvapivé poznatky o populačních vztazích. Postupně se začaly vyplňovat i poslední mezery ve znalostech partnerských a rodinných čapích poměrů. U nás jsme se značením čápů odečítacími kroužky začali r. 1965, především v Jihočeském kraji. Vzhledem k tomu, že čápi pohlavně dospívají až ve třetím roce života a hnízdit začínají často ještě později, je tento výzkum během na dlouhé trati, ale o to zajímavější jsou výsledky. Žádnou jinou metodou nelze tak důkladně nahlédnout do složitého čapího života. Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze shromáždila údaje o pozdějším hnízdění čápů označených jako mláďata u 164 jedinců, z nichž 37 bylo kontrolováno vícekrát.

Na rozdíl od většiny ptačích druhů, jejichž mladí jedinci se vracejí do nejbližšího okolí svého rodiště, jsou u čápů návraty spíše výjimkou. Zaznamenali jsme pouze dva případy usídlení ve vzdálenosti do 5 km. Z našich výsledků vyplývá, že asi jen třetina mladých ptáků se usídluje ve svém rodišti či jeho okolí do vzdálenosti 50 km, třetina do 200 km (většinou v sousedních hnízdních oblastech) a třetina odlétá daleko mimo naše území - především do jižního Německa až po Bádensko, do Dolního Saska, Polska a Rakouska. Nejdále se usídlil čáp narozený v Předmíři u Blatné, který byl po 14 letech zastižen při hnízdění na Ukrajině u Lvova - 755 km od rodiště. Je neuvěřitelnou náhodou, že jeho sourozenec zůstal doma jako pecivál a zahnízdil po 9 letech v Rakovicích u Čimelic, vzdálených od rodiště pouhých 20 km. Také partner tohoto čápa byl kroužkován a pocházel ze Stříbrce na Třeboňsku.

Dosud jsme zaznamenali 11 případů partnerských svazků (manželských párů), kdy oba hnízdící ptáci měli kroužek. Z tohoto počtu si 8 našich ptáků zvolilo partnera ze zahraničí. Nejdále hnízdil po 3 roky na témže hnízdě náš východočeský samec od Hradce Králové s německou družkou, a to 510 km od svého rodiště. Stejně jako se naši čápi usídlují v okolních zemích, několik čápů s kroužky sousedních centrál bylo kontrolováno při hnízdění u nás - např. polský čáp se usadil v jižních Čechách, řada severoněmeckých, jihoněmeckých a rakouských porůznu v Čechách a na Moravě. Vzdálenosti nejsou žádnou překážkou, v několika případech přesahují 400 km, ve dvou případech i 500 km (maximum je 555 km). Zřejmě při návratu ze zimovišť po dvou letech, kdy čápi urazí i přes 10 tisíc km, pro ně přesun o pár set km dál nehraje roli. Z genetického hlediska je mísení jedinců různých populací výhodné pro stabilitu druhu.

Jedním z našich nejzajímavějších případů je životní příběh samice s kroužkem KK200, která v letech 1978 až 1988 každoročně úspěšně hnízdila v Borkovicích na Táborsku. Partnera s kroužkem jsme však u ní zastihli až r. 1987. S překvapením jsme zjistili, že v tomto roce, kdy samici bylo již 14 let a byla o 11 let starší než mladík, který se ve svém třetím roce života stal poprvé otcem a s nímž úspěšně vyvedla 3 mláďata. Původem byli oba čápi ze sousedních vesnic, ona se narodila v Municích u Hluboké nad Vltavou a on ve Zlivi.

Jiná samice hnízdila po 9 let na komíně bývalého pivovaru ve Volyni na Strakonicku. Narodila se r. 1981 na hnízdě ve dvoře Vřesná poblíž Kardašovy Řečice a 26. června dostala kroužek LL889. Její život nám zůstával utajen až do 25. června 1988, kdy se při výstupu k hnízdu podařilo rozpoznat pouhým okem, ze vzdálenosti 3 m, číslo kroužku. Tehdy samice stála v hnízdě u svých 3 mláďat. Od té doby jsme ji tam sledovali každoročně a kroužkovali její mláďata až do r. 1996. Již označení poměrně malého počtu jejích mláďat potvrdilo předpoklad, že čápi z této lokality využívají k dosažení afrických zimovišť jihozápadní tahovou cestu přes Gibraltar. Mládě označené ve Volyni 18. června 1993 bylo 10. září téhož roku zastiženo vysílené ve španělské Cartageně (37° 36' s. š.; 00° 59' z. d.).

Tato samice r. 1996 v důsledku déletrvajících dešťů nevyvedla na volyňském hnízdě mladé (čápata zahynula ve věku asi 4 týdnů, ještě před okroužkováním) a překvapivě na tuto svoji lokalitu zanevřela. Při jarním návratu se rozhodla zůstat na podobném komínu v Nýrsku na Klatovsku, kde jsme ji objevili při hnízdění 20. června 1997 a pozorovali ještě 11. července se 3 mláďaty. Tehdy jí bylo již 16 let a bylo to naše poslední setkání s ní. Těžko rozhodneme, zda znovu změnila hnízdiště, nebo zahynula. Protože ve Volyni vždy hnízdila s neokroužkovaným samcem, nevíme, kolik za svůj život vystřídala partnerů.

Obdivuhodná je čapí plodnost a jejich schopnost každoročně vychovat potomstvo. Samice LL889 vyvedla v letech 1988-1995 celkem 25 čápat, samice KK200 v období jedenácti let 36 mláďat (v úspěšném čapím roce 1984 jich bylo dokonce pět a 4krát měla po čtyřech mláďatech).

Neměla by chybět ani zmínka o nejvyšším čapím věku, který jsme u nás zaznamenali. Nejstarší byl čáp s kroužkem Vogelwarte Radolfzell označený r. 1961 u Drážďan, který byl ve stáří 28 let a 10 měsíců nalezen mrtvý v červnu 1990 u Lázní Bohdaneč.

Z mnoha dalších poznatků o životě čápů získaných díky panu gymnazijnímu profesorovi Mortensenovi z dánského Viborku, který před 100 lety vymyslel hliníkový ptačí kroužek, bude možná jednou sepsána sága rodu čápa bílého z českých zemí.