Z odborných časopisů
Necelý měsíc poté, co byla publikována zpráva o vysokém výskytu mutací u dvou druhů hrabošů žijících v blízkosti černobylského reaktoru (viz Vesmír 75, 354, 1996/6), našly studentky Amanda J. Wright a Lara E. Wiggins třetí druh – Microtus oeconomus –, u něhož se vysoké množství mutací nevyskytuje, přestože žije ve stejném prostředí jako jeho blízce příbuzné druhy. Biolog J. Bull z Texaské univerzity v Austinu říká, že „ve skutečnosti nerozumíme, proč se u obou příbuzných druhů hrabošů vyskytuje vysoké množství mutací“. Zdá se, že ať již s velkým výskytem mutací anebo bez něj, hrabošům a dalším hlodavcům se v okolí Černobylu daří.
Science 273, 313, 1996
Genetička Susan Lindquist a její spolupracovníci z Chicagské univerzity se soustředili na protein sup35, který v normálních buňkách kvasinek pomáhá při „překladech“ DNA do proteinů. V buňkách označovaných [PSI+] však tento protein nefunguje a zdá se, že to není chyba v DNA. Ukázali, že tento pozměněný protein vytváří stav [PSI+] i v dceřiných buňkách. To sice nedokazuje, že protein sám může infikovat savce, ale je to důkaz, že jeho pouhá přítomnost v buňce může zajistit přenos vlastnosti, tedy ona „genetika bez DNA“. Zjistilo se, že sup35 je v normálních buňkách rozpustný, zatímco v [PSI+] buňkách rozpustný není. V normálních buňkách je rovnoměrně rozptýlený, zatímco v PSI+ tvoří shluky. Badatelé předpokládají, že shluky proteinu se cytoplazmou přenesou do dceřiné buňky a tam působí jako zárodek pro další shlukování proteinů. Lindquistová říká „Zdá se, že existuje typ dědičnosti, kterému jsme dosud nevěnovali pozornost.“ Lindquistová není první, kdo upozornil v souvislosti s priony na kvasinky. Roku 1994 Reed Wickner z Národního ústavu pro diabetes, nemoci trávicího ústrojí a ledvin upozornil, že spontánní vznik nového dusíkového metabolizmu u některých kvasinek může být vysvětlen abnormální konfigurací proteinu Ure3.
Kvasinky představují pro výzkum levný a snadno manipulovatelný systém – s ovcemi, kravami, opicemi a lidmi už to tak jednoduché není. Science 273, 184–189, 580,
622–626, 1996
V druhé studii bylo 66 mladých nekouřících mužů vystavováno 5minutové inhalaci kopulinů – látek, které se vyskytují ve vaginálních výměšcích a které byly odbírány ve třech různých fázích cyklu (během menstruace, během ovulace a v předmenstruální fázi). Pak měli muži hodnotit fotografie 5 žen různého stáří a atraktivity. Všechny kopuliny měly za následek, že muži hodnotili ženy lépe. Nejvíce se ale zlepšilo hodnocení nejméně atraktivních žen. Ovulační hormony však byly jediné, které zvýšily hladinu testosteronů ve slinách. Etolog Bill Charlesworth z Minnesotské univerzity to komentuje slovy: „Nevěřil jsem na feromony, ale Grammer demonstroval, že lidé vnímají pachy, i když pouze podvědomě, a že to ovlivňuje jejich volbu.“ Science 273, 313, 1996
Ekoložka Lynn Lefebvre přičítá vinu neobvyklým podmínkám letošního léta: větry a proudy přinesly „rudý příliv“ blíže pobřeží a později než obvykle. Rekordně studené počasí vedlo k tomu, že se mnoho kapustňáků uchýlilo do teplejších vod ústí řeky (oteplené z nedaleké elektrárny). Kombinace všech těchto faktorů vedla ke katastrofě. Co dělat, jestliže se v budoucnu vyskytne podobný „rudý příliv“? Jeden z návrhů je vypustit vodu z přehrad na řece a zředit tak „rudý příliv“, který potřebuje slanou vodu. Je však těžké předpovědět účinky tohoto zásahu na ekosystém. Ani pro záchranu mořských krav „určitě nebudete chtít decimovat ústí řeky“, uzavírá Lefebvrová. Science 273, 191, 1996
Science 273, 191, 1996
Zdravý rozum by řekl, že tlak bude nejmenší na krajích hromady, s výškou hromady bude vzrůstat a nejvyšší bude pod vrcholem hromady. Nikoliv. Nejvyšší tlak na podložku je někde mezi okrajem a vrcholem hromady, zatímco pod vrcholem je zářez. Proč? Částečným úspěchem teorie je model, který úspěšně simuluje (ale pro chování částic vytváří další předpoklady) průběh tlaku. Nature 382, 336, 1996; Science 273, 579, 1996
Nature 382, 672, 678-679, 1996
Bogerova skupina tyto látky hledala cíleně. Roku 1994 totiž poprvé identifikovali amid kyseliny olejové v mozkomíšní tekutině koček, které byly po 22 hodin drženy v bdělém stavu. Krátce nato byla tato látka objevena i u lidí. Zjistilo se, že během spánku je enzymaticky rozkládána. Badatelé si uvědomili, že jednou z cest jak využít amid kyseliny olejové k vyvolání spánku by mohlo být zpomalení jeho rozkladu. Syntetizovali tedy 22 variací na jeho molekulu v naději, že některé z nich by mohly působit jako „návnada“ příslušného enzymu. Osm syntetizovaných variant skutečně zpomalovalo rozklad. „Sloučenina č. 6“ dokonce působila nadvakrát: jednak brzdila rozklad, jednak sama vyvolávala „přirozený“ spánek.
Život však nebývá jednoduchý: sloučenina není rozpustná ve vodě a tak je těžké užít malou dávku, aniž by byla podána injekcí. Dosud se konaly experimenty pouze na zvířatech. (J. Am. Chem. Soc. 118, 5938, 1996; New Sci. No. 2038, str. 17)
Nature 382, 668, 722-725, 1996
Science 273, 178, 1996
Mario Renato Capecchi za vývoj technik náhrad cílového genu u myší.
Cenu za pokročilé technologie získal
Donald Ervin Knuth ze Stanfordovy univerzity, autor programátorské bible The Art of Computer Programming. Třetí cenu získal – nejspíš k všeobecnému smutku zatvrzelých scientistů – filozof, emeritní profesor Harvardovy univerzity
Willard van Orman Quine. Science 273, 191, 1996 (Pozn. red.: prof. W. Quine dostal r. 1993 Palackého plaketu AV ČR.)



















