Vitamin D a infekce

V roce 1903 dostal Nobelovu cenu za lékařství Liels Ryberg Finsen za objev léčby kožní tuberkulózy (lupus vulgaris) ultrafialovým světlem. Od té doby se nemocní tuberkulózou léčili ve vysokohorských sanatoriích, tedy pokud na to měli. Děti se preventivně krmily jednou lžící odporného rybího tuku (Oleum jecoris aselli) denně, a to pro obsah vitaminu D. Horské slunce se v minulém století rozšířilo jako prostředek k upevňování zdraví. Ultrafialové světlo transformuje provitamin D na vitamin D v kůži, stačí ho ale velmi málo (pobývat na slunci normálně oblečen hodinu denně), a tak už se ozařování ultrafialovým světlem spíše nedoporučuje (pro riziko melanomu). Vitamin D ale zůstal v popředí zájmu imunologů a infektologů i v posledních desetiletích a ukazuje se, že spouští prostřednictvím toll-like receptorů lidské imunitní antimikrobiální reakce (blíže viz Vesmír 83, 134, 2004/3). Dokonce schopnost různých populací tvořit si v kůži vitamin D může spoluurčovat jejich vnímavost vůči infekčním chorobám. (Science 311, 1770, 2006)