Tvrdé zimy v Evropě za uplynulé tisíciletí
Loňská i letošní extrémně dlouhá zima vyvolala v řadě našich spoluobčanů otázku, zda má tento fenomén dlouhodobější perspektivu. To mne vedlo k tomu, abych analyzoval všechny dostupné prameny a informace o zimách, které se za poslední tisíciletí objevily. Dlouhodobým průzkumem kronik, farních matrik, městských knih a dalších archivních dokumentů vznikla klimatologická databáze (Svoboda, 1993, 1994), ojedinělý soubor dat a zpráv týkající se všech faktorů, které s průběhem klimatu tak či onak souvisí.
Z bohatého materiálu se podařilo bez větších problémů vyčlenit všechny silné zimy, a to pro období od r. 800 až do r. 1799. Vzhledem k povaze materiálu, kdy je nutno počítat s tím, že v databázi bude i jistý počet opakujících se záznamů (vliv různých pramenů), vstupuje do databáze i určitý subjektivní prvek. Přesto byla možná jeho částečná eliminace. Hlavním vodítkem byl především popis zimy, a to bez ohledu na geografickou oblast, z níž pocházel. Je proto logické, že za silnou zimu je nutno považovat takovou, která se objeví ve více pramenech a váže se pouze k jednomu roku. Jisté chyby se ovšem dopouštěli i samotní kronikáři, neboť někdy neuváděli, o kterou zimní sezonu vlastně jde. Například zima 1513/1514. Jeden kronikář informuje, že zima roku 1513 byla studená a sněživá, jiný o téže zimě píše jako o zimě roku 1514. Pokud není k dispozici více podkladů, stojí badatel skutečně před problémem, zda jde o jednu zimu 1513/1514, nebo o zimu 1512/1513, či dokonce o zimu 1514/1515. Toto kronikářké opomenutí je poměrně běžným jevem a nutí badatele nejen ke kompromisům, ale především k dalšímu pátrání v dobových dokumentech. Nalezne-li potom informaci, že sníh ležel ještě v březnu 1514, má vyhráno, protože ví naprosto bezpečně, že jde o zimu 1513/1514. Dalším z úskalí, kterým musí badatel projít, je realita kronikářské informace. Je pochopitelné, že jinak bude hodnotit zimu kronikář řekněme z Polska a jinak kronikář například z Itálie. Zatímco jeden bude v téže zimě vidět naprosto nezajímavou a fádní záležitost, druhý bude líčit strašlivou zimu, hraničící s klimatickou katastrofou. Proto byly do databáze zařazeny všechny dostupné informace, aby bylo možno podobné případy eliminovat. 
Hlavním kritériem drsnosti zimy byly informace z přímořských oblastí. Zpráva o zamrznutí mořského pobřeží bude zcela jistě přijímána jako doklad o velmi tvrdé a silné zimě, i když se bude pro daný rok vyskytovat pouze jedenkrát. Jiným problémem bylo stanovení kritérií pro dlouhé zimy. Tyto případy byly sledovány obzvláště pečlivě. Databáze umožňuje totiž vybrat i takové případy, kdy je známo více údajů o délce. Za normálně dlouhou zimu považujeme takovou, která je dána délkou zimního období, tedy omezením na přibližně 90 dní (prosinec – únor). Pokud je tato délka překročena a zároveň doplněna popisem, že trvalo zamrznutí toků, dá se již uvažovat o dlouhé zimě. Do dlouhých zim byly tedy započítány i takové, které tento 90denní limit výrazně překročily. Obykle šlo o zimy, které začínaly již počátkem listopadu a trvaly téměř bez přerušení až do konce března nebo dubna. Je lidsky pochopitelné, že středověký analista v mnoha případech většinu přírodních událostí zveličoval a jeho popis realitě příliš neodpovídal, nicméně jiné údaje k dispozici nejsou, takže je musíme použít ať chceme či nechceme. S tímto hodnocením jsem také ke všem pramenům přistupoval.
Uvedeným postupem lze zjistit, že průměrná délka období ochlazování, tedy nástupy drsných a studených zim, se pohybuje mezi 35 – 50 roky (průměr 43,1 roku). Na druhou stranu průměrná délka období oteplování, kdy silné a dlouhé zimy zřetelně ustupují, je rovněž kolem 40 let (průměr 44,5 roku). Celková délka cyklu je pak asi 80 – 90 let. To je velmi překvapivé zjištění, neboť jde o dobu zcela identickou s délkou „sekulárního“ slunečního cyklu, která kolísá rovněž mezi 80 – 90 lety. Tento fakt velmi dobře odpovídá teplotní křivce instrumentálních měření z pražského Klementina, kde se amplituda maxim a minim pohybuje rovněž mezi 90 – 100 lety.
Jak dokazují údaje shrnuté v tab. II, výraznější kontinentální klima (studené a sněživé zimy a horká léta) se projevovalo v IX., X., XI. a XVII. století (pořadí 2. – 3.). 
V poměrně dlouhém úseku mezi XII. a XVII. stoletím, kdy vpády dlouhých zim byly méně intenzivní, lze snad vidět i projev 400letého cyklu kolísání oblačnosti. Ten zjistil F. Link (1956) na základě počtu objevených komet v minulých staletích. Jeho existenci potvrzují také J. Dvořák a L. Křivský (1989, str. 171 a následující). Podle Linkovy analýzy by měla perioda nižší oblačnosti a vyšších teplot končit na rozhraní 20. a 21. století, a to nástupem zvýšené oblačnosti, která by nejspíš byla doprovázena i poklesem teplot. Je proto velmi pravděpodobné, že se lidstvo v současné době nachází v etapě zlomu několika cyklů, které budou mít zásadní vliv na další vývoj celé planety. Zatím vůbec nehodlám komentovat vliv antropogenní činnosti na klimatické změny, neboť se ukazuje, že jde o otázku mnohem komplikovanější, než se předpokládalo.
Literatura
Dvořák J., Křivský L.: Slunce náš život. Panorama, Praha 1989Link F.: Změny klimatu a sluneční činnosti v posledních čtyřech tisíciletích. Rozpravy ČSAV, r. 66, řada MPV, sešit 2, 1956
Svoboda J.: Klimatologická databáze. Sborník ze semináře „Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí“, díl 2, str.: 103–110. Úpice 1993
Svoboda J.: Klima v Čechách v „malé době ledové“. Sborník ze semináře „Člověk ve svém pozemském a kosmickém prostředí“, díl 3, str.: 150–163. Úpice 1994
Obrázky
Při prvním hrubém přiblížení je možné interpretovat data následujícím způsobem:
940-1000 - Postupné přibývání vpádů tvrdých zim.
1000-1030 - Teplé období bez větších zim.
1030-1060 - Razantní ochlazování zimního období, téměř bez většího teplejšího výkyvu.
1060-1100 - Postupné oteplování.
1100-1130 - Rychlé ochlazování zimních měsíců.
1130-1180 - Silné oteplování zimních měsíců.
1180-1210 - Ochlazení zimních měsíců.
1210-1240 - Velmi teplý výkyv na větvi stabilního ochlazování zim v období 1180-1260.
1240-1260 - Razantní ochlazení.
1260-1290 - Teplejší výkyv v jinak studené periodě.
1290-1310 - Studený výkyv zimních měsíců s vpády několika velmi drsných zim.
1310-1400 - Pozvolné oteplování zimního období s několika studenějšími výkyvy v letech 1320-1330 a 1350-1360.
1400-1430 - Silné ochlazování zimních měsíců.
1430-1540 - Postupný oteplovací proces s krátkodobou studenou regresí v letech 1490-1505.
1540-1590 - Razantní ochlazovací perioda s teplejším výkyvem v období 1570-1580.
1590-1630 - Kratší oteplení v jinak studeném výkyvu.
1630-1660 - Ochlazení v porovnání s předešlým obodobím.
1660-1690 - Postupné oteplování zim.
1690-1770 - Studená regrese s vpády drsných zim s krátkodobým oteplením v letech 1730-1760.
1770-1800 - Postupné oteplování zim.
Všechna tato období jsou dobře dokumentována kronikářskými zprávami, a to včetně těch nejranějších. Tak již v prvním studeném období v letech 940 1000 je možno zaregistrovat několik zvláště silných a dlouhých zim, které se převalily Evropou. Z období předcházejícího této periodě je zpráva z r. 829, která nás informuje, že zamrzl Nil a že v tu dobu ležel v Evropě sníh po dobu 6 měsíců.
Studené období 940-1000
927-928 - Řeka Temže zamrzlá po dobu 3 měsíců.
974-975 - Neobyčejně dlouhá zima. Trvala od 1. XI. do 11. III.
990-991 - Dlouhá zima od XI. V. Ještě v červnu bylo chladno.
993-994 - Temže zamrzlá po dobu 4 týdnů. Zima trvala od 14. X. do 13. V.
1010-1011 - V Bosporu a rovněž na Nilu se objevil led.
Teplejší zimy v letech 1000-1030
Nedostatek zpráv o drsných zimách potvrzuje tuto teplou periodu.
Studený výkyv v letech 1030-1060
1032 - Dlouhá zima, při níž pomrzlo velké množství lidí.
1048 - Od začátku ledna až do konce března neustálé sněhové vánice po celé západní Anglii.
1059-1060 - Na Dunaji napadl sníh již 14. IX. a ležel až do poloviny února.
1067-1068 - Silná zima, která postihla zejména středoevropskou oblast.
Teplé období 1060-1100
Velmi podobná situace jako v období let 1000-1030.
Ochlazení v letech 1100-1130
V tomto krátkodobém podružném minimu se objevují rovněž silné a tvrdé zimy.
1125-1126 - Zamrzlá řeka Pád.
1132-1133 - Opětovné zamrznutí řeky Pád.
1142-1143 - Řeka Temže zamrzlá po dobu 3 týdnů.
Silné oteplování v letech 1130-1180
V tomto velmi masivním oteplování bylo rovněž několik vpádů drsných zim, ale jejich výskyt nebyl příliš citelný.
Ochlazování v letech 1180-1310
V tomto období došlo ke kratšímu teplejšímu výkyvu v letech 1210-1240 a 1260-1290, což je dobře dokumentováno i absencí větších zim.
1209-1210 - Zamrznutí pobřežních oblastí Černého moře.
1210-1211 - Zamrzlo pobřeží Jaderského moře a zamrzla rovněž řeka Pád.
U těchto dvou jmenovaných zim jsem ovšem na pochybách, zda nejde o jednu a tu samou zimu, neboť všechny aspekty tomu nasvědčují. Bohužel dostatečné množství informací, které by tuto hypotézu potvrdilo, chybí, takže je k dispozici názorný příklad toho, jaké obtíže způsobuje špatná kronikářská chronologie.
1233-1234 - Zamrznutí severní části Jaderského moře, kdy se jezdilo s těžkými nákladními vozy po zamrzlém moři až do Benátek.
Další malý studený výkyv byl v letech 1230-1260. Musel být zřejmě dosti drsný, neboť je k dispozici řada zpráv o zámrzech přímořských oblastí, především v severních částech Evropy.
1263-1264 - Řeka Temže byla zamrzlá po dobu 4 týdnů.
1269-1270 - Zamrzlá Temže. Úžiny Kattegat a Skagerak mezi Dánskem a Norskem zamrzly. Zamrzlo rovněž Baltské moře a od Gotlandu se až do Švédska dalo přejít pěšky nebo přejet na koni. Silně bylo postiženo i Švýcarsko, kde zamrzlo celé Bodamské jezero.
1290-1291 - Zamrzla úžina Kattegat, přes kterou jezdily nákladní vozy obchodníků.
1293-1294 - Zamrzlá úžina Kattegat. Z Norska se do Jutska chodilo pěšky a jezdilo na koni.
1295-1296 - Zamrzlé celé Baltské moře.
1306-1307 - Zamrzlé celé Dánské moře.
Znatelné oteplování v letech 1310-1400
Zdá se, že v této teplejší epizodě se objevily drsné zimy, které se přesunuly poněkud na jih, neboť v zimě 1317-18 opětovně zamrzla řeka Pád, po níž jezdily naložené vozy. Po té se drsné zimy vrátily zpět do severnějších oblastí. Nasvědčuje tomu zima 1322-23, kdy se v okolí ostrova Gotlandu mohlo chodit po ledu a rovněž se i bruslilo. Stejně tak nás informují kronikářské zprávy o tom, že bylo zamrzlé Jaderské moře.
Tyto dvě posledně jmenované zimy velice přesně zapadají do vymezeného schématu, neboť dobře potvrzují studené výkyvy v letech 1315-1330 a 1340-1350. Mimo tyto zimy se však objevilo několik drsných zim, které jako by naznačovaly budoucí ochlazení. Série drsných zim byla zvláště výrazná především v severnějších oblastech Evropy. Je pochopitelné, že těmito zimami byly postiženy i Čechy.
1362-1363 - Po všech tocích v Německu se až do března jezdilo s těžkými nákladními vozy.
1380-1381 - Z města Lübeck chodili lidé s nákladem pěšky po moři až do Pruska. Moře okolo ostrova Gotlandu bylo celé zamrzlé.
1390-1391 - Zamrzla úžina Sund mezi Německem a Dánskem a lidé chodili po ledu. Pěšky se dalo chodit rovněž přes kanál La Manche.
Silné ochlazení v letech 1400-1440
1404 - Zamrzlo celé Bodamské jezero.
1406-1407 - Velmi drsná a dlouhá zima. Zamrzla celá úžina Skagerak a mezi Dánskem a Norskem přebíhali po ledu vlci.
1420 - Zamrzlo pobřeží Černého moře.
1423 - Zamrzlo Baltské moře a lidé z Lübecku chodili po ledu až do Gdaňska.
1434-1435 - Nepřestávající zima od 26. XII. - 1. III. Ve Švýcarsku zamrzla všechna jezera.
Oteplení v letech 1440-1540
V tomto poměrně dlouhém úseku pozvolného oteplování se objevil i jeden krátkodobý ochlazovací cyklus v letech 1490-1510, nicméně spodní křivka nám ukazuje několik studených výkyvů v jinak postupném snižování vpádů studených zim. Je ovšem významná ta okolnost, že tyto zimy se soustřeďovaly spíše do severních oblastí Evropy.
1455-1456 - Mezi Gdaňskem a poloostrovem Hel zamrzl Balt a jezdilo se přes něj těžkými nákladními vozy.
1459-1460 - Zamrzlý Dunaj. Zamrzl celý Balt. Po ledu se dalo chodit ještě 17. III. Jezdilo a chodilo se rovněž mezi přístavními městy Dánska a Německa (Lübeck, Stralsund, Hamburk). Z Gdaňska se jezdilo s naloženými vozy až do Švédska.
1464-1465 - Zamrzlo celé Bodamské jezero.
1468-1469 - Zamrzlo celé Curyšské jezero.
1476-1477 - Dlouhá a sněživá zima. Sníh ležel až do 24. IV. Zamrzlé celé Bodamské jezero.
1485-1486 - Zima trvala až do 23. III.
1491-1492 - Dlouhá a studená zima. Moře u Benátek celé zamrzlé a do města se dalo chodit po ledě pěšky.
1520 - Dlouhá zima s ostrými mrazy, které trvaly od ledna až do 1. V.
Zdá se, že poslední uvedená zima spadá ještě do krátkodobého ochlazení v letech 1490-1510.
Ochlazení v letech 1540-1590
V tomto úseku lze skutečně potvrdit krátkodobé oteplení zimních měsíců v letech 1570-1580 úplnou absencí zpráv o větších zimách.
1556-1557 - Ostrá a dlouhá zima od 22. XI. - 28. III.
1585-1586 - Dlouhá zima od 25. XI. - 27. III.
1586-1587 - Dlouhá zima od 6. XII. - 30. IV.
1588-1589 - Od ledna až do 1. IV ostrá zima.
1589-1590 - Dlouhá a vytrvalá zima od 11. XI. - 12. III.
1594 - 1595 - Dlouhá zima od XI. - III.
Zdá se, že tato téměř nepřetržitá série dlouhých zim koncem století jako by ohlašovala nástup studeného a extrémního klimatického období pro roky 1620 1740, která se v literatuře objevuje pod názvem "malá doba ledová".
Oteplení v letech 1590-1630
Přestávka v tomto oteplovacím procesu je způsobena vpádem náhlé drsné zimy v roce 1607-08, která je potvrzena dobovými informacemi. Tato zima bývá pokládána za nejstudenější zimu celého XVII. století. Trvala od 21. XII až do začátku května. Zamrzla při ní řeka Temže a ve Švýcarsku Bodamské jezero. Citelně bylo postiženo i Španělsko silnými sněhovými závějemi. Následkem silných mrazů docházelo k útokům vlčích smeček na lidi.
Ochlazování v letech 1630-1660.
Toto období je potvrzeno již řadou zpráv.
1620-21 - V lednu zamrzlé moře v okolí Benátek.
1622 - V lednu zamrzlé moře po celém pobřeží Holandska.
1635 - Ostrá zima. V Praze popraskaly mrazem zvony.
1647-48 - Strašlivá a dlouhá zima.
1652-53 - Zima trvající od XII. - IV.
1654-55 - Zámrz Baltu. V Praze velmi silné mrazy.
1657-58 - Dlouhá zima od XII. - V. Prý ještě v červnu panovala chladna. Zamrzl celý Öresund.
Oteplení v letech 1660-1690
I přesto, že jde o znatelný oteplovací mechanizmus, je možno zazanamenat jednu silnější zimu v roce 1670, o které se píše, že trvala od ledna až do května. Jinak je celá tao perioda viditelně teplejší.
Masivní ochlazování v letech 1690-1770
Tento úsek je již velmi dobře dokumentován množstvím zpráv a informací.
1690-91 - Ostrá zima s mrazy od XII. - III.
1694-95 - Dlouhá a ostrá zima (X. - IV.) Zamrzlo celé Baltské moře. Ještě koncem února se jezdilo po ledu z Hamburku do Dánska. Zamrzlé celé Bodamské jezero. Zima zasáhla citelně i Španělsko.
1708-09 Zima trvající od XII. - IV. Zamrzlé pobřeží Jaderského moře. Na řece Temži se objevil led o tloušťce 5 loktů.
1715-16 - Zima od I. - IV.
1725-26 - Zima od 1.XII. - 23.IV.
1728-29 - Dlouhá a sněživá zima, trvající od 25. XI. - 1. IV.
1737 - Velmi ostrá zima. V Laponsku naměřeno 37 oC.
1739-40 - Pravděpodobně jedna z nejdelších a vůbec nejstudenějších zim za poslední tisíciletí. Začala 1. XI. a končila 4. V. Pro její neobvyklou drsnost a délku se jí říkalo sibiřská, laponská a grónská zima. Zamrzla při ní všechna Švýcarská jezera. Zamrzla úžina Sund, zamrzla Temže. V létě 1740 nedostatek obilí, neboť ozimy neměly možnost vyrůst. Na podzim ovšem hojnost ovoce.
1740-41 - Neobvykle ostrá a mrazivá zima v Americe.
1741-42 - Dlouhá zima. V Sýrii mrazy.
Krátkodobé oteplení v letech 1740-1760
Po předcházejícím studeném zimním období se tento úsek jeví skutečně jako teplý.
Silné ochlazení v letech 1760-1770
1765-66 - Mrazivá zima od XII. - III.
1766 - 67 - Velmi dlouhá zima, trvající od 25. XII. - 10. V. Sníh padal ještě 10. V. Silné mrazy okolo -30 oC.
1771 - Dne 19. III. napadlo množství sněhu, který ležel po dobu 14 dní. To mělo za následek vyhynutí ozimů a pozdější hladomor v celých Čechách.
1783-84 - Dlouhá a mrazivá zima, trvající od XI. - 30. V. Byla způsobena pravděpodobně erupcí islandské lávové trhliny Laki a následným rozptylem prachových částic do atmosféry. Průměrná teplota zimní sezony -5,46 oC.
1788/89 - Velmi dlouhá zima od 25. XI. - 3. III. Průměrná teplota zimní sezony -4,34 oC.
1798/99 - Opakovaně dlouhá a sněživá zima, která trvala od 1. XI. - 28. IV. Teploty poklesávaly až na -30 oC. Průměrná teplota zimní sezony -6.0 oC.
VÝROK O SKUTEČNOSTI, NEBO VÝROK O VÝROKU?
Nizozemské státní organizace sledují velmi vážné současné klimatické změny, poslouchají své experty a snaží se situaci zlepšit. Věda zde přímo zasahuje do politiky. Jenže omezit např. emise CO2 je velmi nákladné a experti se nevyjadřují zcela jednoznačně, protože klimatologové stejně jako ostatní vědci mnoho věcí znají a také mnoho věcí neznají. Největší zmatek pak vzniká, když se míchají fakta, soudy, interpretace a hypotézy dohromady. To si velmi rychle uvědomily enviornmentální výbory a pečlivě klasifikují typy expertních znalostí do čtyř základních skupin:
- Vědecká fakta, kterými se rozumějí základní informace (tvrdá data) např. o koncentracích jednotlivých plynů v atmosféře.
- Vědecké odhady a meze nejistot. Ty vznikají kombinací a interpretací různých typů měření. Do této skupiny patří odhady průměrných globálních teplot, které vznikají důmyslnými kombinacemi pozemních, družicových i lodních měření za neustále se mírně proměňujících podmínek.
- Kvalifikované odhady založené na modelech. Do této skupiny je rovněž automaticky zařazen expert, který referuje o svém výzkumu, a to i když jde o vědecká fakta. U prvních dvou skupin je totiž nutný nějaký druh mezinárodního konsenzu.
- Subjektivní náhledy jsou důležité např. v projektech, kdy proti sobě stojí rozdílné zájmy, např. biodiverzita a využívání krajiny, nebo když jde třeba o estetickou hodnotu krajiny.
Rozdělení na čtyři skupiny znalostí neznamená, že by jedna skupina byla horší než jiná, ale spíš to, že si v diskusi musíme být dobře vědomi, na čím území se nalézáme, a že argumenty z různých typů odborných znalostí je nutné mísit s velkou opatrností.
(Change 33, November 1996, 810)