Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Technologie versus technika

 |  5. 11. 1994
 |  Vesmír 73, 657, 1994/11

O tomhle terminologickém problému jsem psal ve Vesmíru (Vesmír 61, 377, 1982/7) právě před 12 lety. Dnes se k němu vracím proto, že nejen nezmizel, nýbrž naopak se ještě více zkomplikoval.

V češtině (stejně jako v němčině) se termín technika vždy užíval a dodnes většinou užívá k souhrnnému označení různých zařízení a opatření, která slouží k tomu, aby poznatky přírodních věd prakticky sloužily k prospěchu člověka. Jde tedy v podstatě o  prostředky (stroje, zařízení, vybavení atd.), ať už v jejich souhrnu, (psává se o moderní technice, o technickém vývoji či pokroku ap.), nebo podle různých oborů, odvětví (srov. spojová, raketová, zemědělská, obalová technika aj.).

Naproti tomu termín technologie se týká především zpracovávání surovin a jiných materiálů, jeho způsobu, postupu při výrobě, tedy procesů a  procedur. Přitom můžeme mít na mysli buď nauku o těchto věcech (jak to odpovídá zakončení -logie: technologie dřeva, masa, chemická technologie), anebo přímo jednotlivé konkrétní a výrobní činnosti (např. technologie výroby oceli).

Toto v zásadě jasné rozlišení (patrné i v názvech techniktechnolog) je však komplikováno dvěma okolnostmi. První z nich je povahy věcné, totiž ta okolnost, že leckdy může být dost obtížné odlišit prostředky (techniku) od způsobu jejich užívání (technologie). Druhá okolnost má povahu jazykovou.

Totiž samo slovo technika má vedle svého primárního významu „výrobní apod. zařízení“ ještě význam další, totiž „speciální způsob nebo metoda provádění určité činnosti, většinou vyžadující jistou praktickou dovednost“. Existují různé malířské techniky, technika houslové hry, hodu oštěpem, mluví se o technice duševní práce, o operační, hlasové nebo zase míčové technice apod. Jde tu ovšem o velmi široký okruh různých lidských činností, často nevýrobní povahy. Avšak při vyjadřování o situacích z oblasti výrobní můžeme někdy přijít do rozpaků, zda užít o nějaké činnosti či postupu výraz technika, anebo spíše technologie. Je např. jistě obtížné jednoznačně rozhodnout, zda je správnější mluvit o technice, či technologii svařování. Obecně ovšem platí preferenční pravidlo, že v případě, kdy máme na mysli spíše odbornou (řemeslnou) dovednost, dáme přednost označení technika, kdežto tam, kde jde o celý komplexní postup, zvolíme raději výraz technologie.

Dnes jsme svědky masivního nástupu termínu technologie, spojeného ovšem s odsouváním názvu technika. Odkud se tento trend bere, není těžké uhodnout: jde o vliv angličtiny. V tomto jazyce jsou totiž poměry mezi oběma slovy [angl. technique (popř. technics) a technology] jiné než v češtině (a němčině). V angličtině se totiž užívá slovo technique pouze ve významu „speciální metoda provádění určité činnosti“, kdežto primární význam slova technika v češtině, totiž „výrobní a pracovní zařízení“, pokrývá v angličtině termín technology, který má ovšem zároveň i význam „postupy zpracování“ (tak jako v češtině). Jinak řečeno, angličtina terminologicky neliší „výrobní prostředky“ a “postupy zpracování“ a obojí nazývá slovem jediným, technology.

Schematicky:

A tak tedy známá bostonská vysoká škola zvaná Massachusetts Institute of Technology (MIT) by se v češtině měla nazývat nejspíše asi Massachusettská technika (nebo, chcete-li, M. technický institut či ústav).

Dnes jsme tedy svědky toho, že se názvy technika/technický ve velkém nahrazují – podle angličtiny – termíny technologie/-logický: „technologie vybavení“, „nákup nové technologie“, „technologická pomoc“ atp. Ba dokonce jsme mohli nedávno číst o změnách „ekonomické reality způsobených pokrokem technologie i jinými faktory“. Tento terminologický vývoj pokládám za nešťastný. Ne snad proto, že jde o vliv cizího jazyka, ale proto, že takováto změna nejen neobohacuje naše výrazové možnosti (naopak ochuzuje je o jednu významovou distinkci), nýbrž působí v jazyce zmatek. Zmatek především proto, že dochází k situaci, kdy v jistých spojeních nebo souvislostech termín technika, technický zůstává zachován – jako např. České vysoké učení technické; studovat na technice; Národní technické muzeum; doktor technických věd; technické obory; technická inteligence; technický redaktor; technické sklo aj. Také rozdíl mezi techniktechnolog, mezi technickýmitechnologickými normami ap. by neměl asi zmizet. Ze své mnohaleté zkušenosti s užíváním jazyka vím, že můj hlas je patrně hlasem volajícího na poušti. Ale nemohu si odpustit, abych, pro dobré svědomí, přesto nevolal.

O autorovi

František Daneš

Emeritní prof. PhDr. František Daneš, DrSc., (*1919-2015) vystudoval Filozofickou fakultu UK. Od r. 1990 do svého odchodu do důchodu r. 1994 byl ředitelem Ústavu pro jazyk český AV ČR. Zabývá se zejména současným českým jazykem a obecnou lingvistikou. V r. 1999 vydal spolu se S. Čmejrkovou a J. Světlou knihu Jak napsat odborný text (nakladatelství Leda).

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...