ŠTĚPÁN SVAČINA: Obezita a psychofarmaka
Kniha je určena především lékařům a psychiatrům pečujícím o obézní nemocné. Obezita je (autor cituje P. Björntopa) nemocí duše i těla. Knížka však bude k užitku i vzdělaným lidem, kteří trpí obezitou, a dokonce i těm, kdo jsou léčeni pro duševní nemoc. Ukazuje se v ní totiž, že některé léky na duševní nemoci vedou k přibývání na váze. Ostatně každý ví, že mnozí lidé (hlavně ženy) při trápení nebo žalu spotřebují nadměrné množství jídla, cituje se tu německý výraz „Kummerspeck“ – tloušťka z žalu. Autor nepředkládá pouze výčet „léků pro duši“, podává i návod jak se jejich vedlejším účinkům, které vedou k obezitě, bránit či jak při požívání těchto léků upravit svou životosprávu. Kniha vychází z instrukcí pro lékaře v USA, ale totéž by se měl od svého lékaře dovědět pacient u nás. Vzdělaný laik však může poučení v Svačinově knize najít i sám. A pak ovšem to hlavní: Pacienti s obezitou lékaře neustále žádají o „prášky proti hladu“. Autor nejen nabízí jejich přehled, ale také popisuje jejich vedlejší účinky i rizika. Pro léky tohoto typu je příznačné, že jsou vždy na trhu jen pár let, a pak se musí pro svou rizikovost stáhnout. V knize nechybí ani psychoterapie – pro ty nemocné (neboť obezita je nemoc!) i pro lékaře, kteří mají k řešení vůli a najdou na ně čas.
Citát
Josef P. Ondok: Přírodní vědy a teologie, CDK, Brno 2001, s. 161
Úlohu inspirace teologie výsledky a metodami přírodních věd nelze ani podceňovat, ani přeceňovat. Podceňovat znamená nechtít přihlížet k výsledkům věd a pokládat je za potenciálního nepřítele náboženství a teologie, tak jak tomu někdy bývá u teologických fundamentalistů a vědeckých kreacionistů. Avšak stejné (nebo dokonce větší) nebezpečí představuje druhá alternativa: přeceňování významu výsledků přírodních věd pro teologii. Přírodovědecké poznání může – v důsledku mentality současného člověka – imponovat víc nežli poznání filozofické a teologické. U teologa by to mohlo vést k nekritickému přijímání výsledků empirických věd nebo k jejich nekorektní aplikaci na teologické problémy. Takovéto nebezpečí je aktuální právě tenkrát, když se tyto výsledky jeví jako potvrzení dosavadních teologických interpretací. Kritický duch musí zůstat základním požadavkem teologické práce.

















