Spilka není stáčírna

Chtěl bych redakci Vesmíru poděkovat za zajímavý jazykový koutek Pivo nejen alkoholické. Je dalším výrazem sympatického úsilí přírodovědeckého časopisu o připomenutí a popularizaci vědy pivovarnické, platné to součásti věd přírodních.

Pokus autorky přiblížit čtenářům „zlatý hřeb při výrobě piva“ však nevyšel úplně přesně. Ať už vinou zastaralých zdrojů, nebo pro nedostatek zkušeností s moderním pivovarským názvoslovím se ze spilky stala stáčírna a ze spílání stáčení. Není tomu tak.

Spílání se i dnes říká spílání a jde o přesun ochlazené mladiny do kvasného sklepa – spilky. Etymologie slova spílání odvozená od anglického spill je nejspíše správná. Na rozdíl od minulosti se však nespílá z chladicích štoků dřevěným žlabem do dubových kvasných nádob v podzemních sklepích, ale přes vířivé kádě potrubím do obřích cylindro-kónických tanků z nerezavějící oceli. V nich pak probíhá kvašení (fermentace) a dokvašování (zrání) piva.

Stáčení je finální fáze výroby – plnění hotového produktu, odfiltrovaného a většinou i pasterizovaného, do cisteren, sudů, lahví nebo plechovek. Výrobním linkám, kde se toto plnění odehrává, říkáme stáčírny.

Dovolím si také nesouhlasit s hodnocením spílání jako zlatého hřebu výroby piva. Přece jen srdcem každého pivovaru je varna a varní proces, rmutování. Pro české pivo je rmutování charakteristické a spolu se surovinami tvoří základ jedinečnosti našeho národního nápoje.