Smrt morčete

U savců bylo detailně popsáno, jak souvisí velikost těla se způsobem života a reprodukce – velká zvířata jsou většinou dlouhověká a mají méně potomků, o které se pečlivě starají; malá zvířata naopak žijí krátce, ale kompenzují vysokou úmrtnost čilým množením. Mezi těmito dvěma póly existuje plynulé kontinuum, přičemž vztah mezi intenzitou reprodukce a tělesnou hmotností lze popsat mocninnou funkcí (viz Vesmír 83, 130, 2004/3 a 83, 508, 2004/9). Ovšem i u toho zjevného pravidla existují výjimky, které ukazují, v jakých mantinelech se škála možností reprodukčních strategií savců může rozprostírat. Takovou nedávno popsanou odchylkou je morče uruguayské (Cavia magna) – jako typický malý savec žije ve vysokých populačních hustotách, brzy dosahuje pohlavní dospělosti a po narození má před sebou řádově měsíce života. Čekalo by se, že podobně jako naše myši nebo křečci bude rodit i velké množství málo vyvinutých mláďat. Ovšem vrhy morčat naproti tomu mívají jedno až dvě mláďata, která jsou velmi samostatná a za několik hodin po narození již všude běhají za svou mámou. Jak to že tak nízká množivost nevede k jejich vyhubení? Odpověď spočívá v přežívání mláďat po narození – úmrtnost mladých morčat je podstatně nižší než u jiných hlodavců jejich velikosti a zastíní i takové obry, jako jsou zajíci. Dilema jak se vypořádat se silným predačním tlakem na dospělé jedince neřeší morče obvyklým zvyšováním kvantity potomstva, ale investicí do kvality. Evoluční tlaky, které k této originální životní strategii vedly, nejsou zatím známy. (Journal of Animal Ecology 74, 171–180, 2005)