Šimpanzí výzkumníci v důchodu

Současná praxe nedovoluje zabíjet šimpanze, kteří byli při výzkumu vakcin infikováni viry HIV nebo hepatitidy B. A protože tyto choroby pravděpodobně zvířatům nezkrátí život, je třeba vyřešit jejich až 60letý „důchod“.

Mnozí považují usmrcení zvířat a použití zmrazených tkání pro výzkum chronické infekce za „humánnější“ než dlouholeté držení v zajetí, v izolovaných klecích. Jan Moore-Jankowski, zakladatel Laboratoře pro experimentální lékařství a chirurgii primátů (LEMSIP) v Tuxedo (stát New York), která jako první použila primáty pro vývoj vakciny proti hepatitidě B, vidí však v současné politice významnou zábranu nadužívání primátů ve výzkumu. Náklady na ubytování šimpanzů (15 až 30 dolarů denně) a relativně vysoká cena dlouhodobé péče odradí výzkumníky od použití primátů v jiných než nezbytných případech.

Určitou nadějí pro šimpanzí důchodce jsou výsledky adaptace dospělých zvířat na skupinový život. Na společný chov by mělo postačit 5 procent z rozpočtu Národních ústavů zdraví na výzkum primátů. (Nature Med. 3, 128, 1997/2)