Purizmus v češtině a němčině

Nápadné shody názorů českých a německých puristů v posledních desetiletích 19. století vedou k podezření, že naši puristé od německých „opisovali“. Tak usilovné brojení proti cizím slovům totiž u jiných evropských národů nenajdeme.

Obdobný je už způsob argumentace. Např. německý purista Otto Denk píše: „Právem označujeme z hospodářského hlediska jako velké neštěstí, když záludná Phyllorera rozežírá naši vinnou révu, […] ale přihlížíme s pobuřující lhostejností k tomu, jak jiná nákaza, duchovní cholera, ničí naši mateřštinu.“ V téže době píše český purista Jaroslav Javůrek: „S dostatek známo jest, že není jazyka, jenž by projitím krátkých dob podroben býval živlům z ciziny naň se hltavě deroucím, jako český […]“

V obou jazycích brusiči potírají stejné jazykové prostředky. Byť český purista programově potírá germanizmy a německý purista galicizmy, velký díl českých náhražek je motivován odpovídajícími náhražkami německými. Např. za obchodní (pův. italské) netto navrhují němečtí puristé rein a čeští čistý (čistá váha). Paralelní je i vytváření odvozenin k náhražkám, např. ke kritika – kritizovat – kritik vytváří čeština posudek – posuzovat – posuzovač, ovšem až poté, co němčina vytvořila Beurteilung – beurteilen – Beurteiler. Němečtí puristé kritizují neologizmy s -los (parteilos – nestranný) a čeští puristé neologizmy s bez- (bezvadný).

Třebaže čeští intelektuálové kladli důraz na svou nezávislost, zůstávali v těsných vztazích s německým duchovním světem. Přispívaly k tomu každodenní kontakty s Němci v jazykově smíšených obcích, ve školách, v úřadech apod. Čeští puristé čerpali náměty z německého puristického snažení, ale národní prestiž jim většinou bránila v tom, aby německou inspiraci přiznali. (Naše řeč 84, 235–244, 2001/5)