Prehistorické trepanace lebek na území Čech

Málo se ví o tom, že v době eneolitické (skrčenecké hroby, kultura šňůrové keramiky a kultura zvoncových pohárů) a též ve starší době bronzové (únětická kultura) se prováděly zejména v severozápadní části území dnešních Čech úspěšné trepanace lebek (viz obr.). Osmdesát procent trepanačních otvorů na nálezech lebek z těchto období je zhojeno, pacienti tedy tyto operační výkony přežili. Dle názoru antropologů se trepanace prováděly jednak škrabací technikou, tzv. gratáží, jednak navrtáním drobných otvorů, které pak byly spojeny. K obojímu se zřejmě používaly pazourkové nástroje. Soudí se, že se trepanace dělaly hlavně u jedinců s neuropsychiatrickými chorobami, jako jsou epilepsie, stavy posedlosti, melancholie, halucinace, bludy (viz též Čs. Psychiatrie 61, 331, 1965/5). Otevření lebeční dutiny mělo zřejmě umožnit zlému démonu sídlícímu v hlavě cestu ven.