Pravidla a rady k vědeckému bádání

Tak se jmenovala kniha, na niž jsem si vzpomněl, když vyšel článek „Reactions to the Hwang Scandal“ v časopise Science (311, 606, 2006). Knihu napsal Santiago Ramón y Cajal (1852–1934), španělský neurohistolog a nositel Nobelovy ceny (s C. Golgim r. 1906) za objevy struktury nervového systému. V Praze vyšla r. 1946 (Nakladatelské družstvo Máje). Korejský Hwangův skandál vznikl po odkrytí podvodů při práci s kmenovými buňkami a způsobil mnoho rozruchu. Článek v Science vyjadřuje politování předsedy i členstva Korejské společnosti pro molekulární a buněčnou biologii a seznamuje čtenáře s chartou vědeckého významu přijatou touto společností.

Charta má čtyři body:

• Před započetím výzkumu musíme zvážit, jaký může mít dopad na lidi, společnost a ekosystémy.
• Musíme mít respekt k hodnotám a důstojnosti života všech živých systémů.
• Nesmíme výsledky pokusů falšovat ani si je vymýšlet – musíme je poctivě sdělovat a potřebné materiály předávat dalším badatelům.
• Musíme být čestní při uznávaní autorství a intelektuálního vlastnictví výsledků výzkumu.

Sang Chul Park (předseda společnosti a autor citovaného článku) se nakonec omlouvá a vyzývá k prevenci podobných podvodů. Je s podivem, že tato charta byla úředně vyhlášena až v roce 2005 na výročním kongresu společnosti, když jsou v ní samé samozřejmosti. Co by tomu řekl Cajal?