Pouze bedly jsou prý jedlý

Zatímco povrchová aktivita obdělávaných polí se díky hluboké orbě stále snižuje, lesy jsou na tom špatně. Ještě 4 roky po Černobylu byl hlavní podíl cezia 137 stále v několika vrchních centimetrech lesní půdy. Teprve když cezium dosáhne půdní vrstvy, ve které rostou mycelia určitého druhu hub, vyskytne se v jeho plodnicích. To vysvětluje často protichůdné výsledky analýz, které se objevují v odborné literatuře i sdělovacích prostředcích. Prof. G. Heinrich z rakouského Štýrského Hradce zjistil r. 1994 překvapivě vysoké obsahy ¹³⁷Cs v hřibech z lesů v pohoří Koralpe – 500 až 1 000 Bq na 1 kg čerstvé hmoty. U většiny prozkoumaných druhů hub bylo nejvíce cezia na rouškách, dále v klobouku, nejméně v noze. U 74 % zkoumaných druhů hub byl koeficient přenosu z půdy (Tf = Bq v čerstvé hmotě houby: Bq v sušině půdy) nižší než 0,25; u několika druhů hub však byly hodnoty vyšší než 5. Pouze bedly radioaktivní cezium téměř neobsahovaly: zda se k jejich myceliu dosud nedostalo, nebo jeho příjmu brání nějaký mechanizmus, není zatím spolehlivě zjištěno.