Oleuropein – hořký lék z oliv?

Oleuropein byl v roce 1960 izolován a charakterizován jako hořký princip z oliv, jeho struktura byla plně vyřešena o deset let později. Tento sekoiridoid se nachází nejen v plodech, ale také v listí olivovníků (Olea europea) a dalších olivovitých, například v jasanech (Fraxinus sp.) a šeřících (Syringa sp.). V panenském olivovém oleji je ho 2–10 miligramů na litr, celková koncentrace fenolických látek dosahuje 800–1000 mg/l. Oleuropein v poslední době výrazně stoupá na společenském žebříčku. Nejdříve byl rozpoznán jako účinný antioxidant, který chrání mastné kyseliny před oxidací, lapá kyslíkové radikály a chrání játra před toxickým působením volného železa. Kromě toho také některé enzymy aktivuje (třeba pepsin), jiné inhibuje (například trypsin nebo lipázu). Studie H. K. Hamdiho a R. Castellonové z Kalifornské univerzity v Los Angeles porovnává působení oleuropeinu na řadu lidských nádorových buněčných linií a na normální lidské fibroblasty. Oleuropein brzdil růst nádorových buněk, působil změny tvaru a snižoval jejich pohyblivost. Citlivé byly zvlášť buňky odvozené od leukemie a melanomu, o něco méně vnímavé byly linie nádorů prsu a tlustého střeva a nejméně buňky nádoru ledvin. Normální fibroblasty byly ovlivněny nepatrně a až při nejvyšších koncentracích. Další experimenty pak byly prováděny na laboratorních myších kmene Swiss albino, u nichž spontánně vznikají tumory měkkých tkání. Jedenáct myší, které dostávaly v pitné vodě 1% oleuropein, přežívalo mnohem déle než kontrolní skupina a u deseti z nich došlo ke kompletnímu vstřebání nádorů. V diskusi autoři poukazují na nižší výskyt některých civilizačních chorob ve Středomoří a svou studii uzavírají optimisticky: „Tato pozorování povyšují oleuropein z netoxického antioxidantu na účinný protinádorový lék.“ (Biochemical and Biophysical Research Communications 334, 769–778, 2005)