Objeven nejstarší létavý savec

Intenzivní výzkum čínských druhohorních lokalit přinesl v posledních deseti letech řadu senzačních objevů, díky nimž získala druhohorní příroda další jasné a atraktivní obrysy (Vesmír 82, 633, 2003/11). Značně se rozšířily představy o rozmanitosti savců – žili tu nejen malé pozemní hmyzožravé formy, ale také středně velcí savci, kteří osídlovali jak koruny stromů, tak podzemní a vodní prostředí. Nyní se navíc podařilo objevit v severovýchodní Číně i létající formu druhohorního savce. Přestože jsou vrstvy nálezu ne zcela jasného stáří (střednějurské až spodnokřídové), jsou rozhodně starší než 125 milionů let, což prodlužuje existenci létajících savců nejméně o 70 milionů let. Nový druh, který dostal název Volaticotherium antiquus, byl velký asi 12–14 cm (bez ocasu) a vážil kolem 70 g, tedy zhruba asi jako dnešní euroasijská poletuška slovanská (Pteromys volans) či severoamerická poletuška asapan (Glaucomys volans). S poletuškami ho také pojí osrstěná létací blána pro plachtění. Není jim ale ve skutečnosti nijak příbuzný, představuje jednu z řady samostatných linií mezi ptakořitnými a živorodými savci (vačnatci a placentály). Pro řadu osobitých znaků (např. hodně zvláštní tvar zubů) a izolovanost mu byl vymezen dokonce nový savčí řád Volaticotheria. Oproti podobně starým savcům se vyznačuje také delším ocasem a především končetinami, které naznačují stromový způsob života. Předpokládá se, že Volaticotherium bylo velice aktivní noční zvířátko, které šmejdilo na kmenech a větvích stromů, odkud mohlo snadno přeplachtit na další stromy, ať již za potravou (která nám zůstává neznámá), nebo při úniku před případným nebezpečím. (Nature 444, 889–893, 2006)