O původu těhotenských nevolností

Ranní nevolnost, slabost, mdloby, nechutenství – to vše bývá první předzvěstí příchodu nového člena rodiny. Mají tyto časné příznaky těhotenství nějaký význam? Anebo to jsou jen bezpředmětné patologické reakce na nečekanou změnu uvnitř organizmu? Protože se období těhotenských nevolností (první tři měsíce) kryje s obdobím největší zranitelnosti zárodku a protože těhotné ženy s nevolnostmi mívají méně potratů i předčasných porodů než ženy, které těmito nevolnostmi netrpí, dalo by se usuzovat, že nevolnosti mají spíše pozitivní účinky.

Na konci sedmdesátých let E. B. Hook a R. E. Little upozornili, že by nenadálý odpor k některým pokrmům (rybám, tučným jídlům, kávě), popř. těhotenské zvracení mohly chránit zárodek i matku (ta má v těhotenství potlačenou imunitu) před běžnými mutagenními a toxickými látkami či patogenními organizmy v potravě. Při takové představě o původu těhotenských nevolností není divné, že společnosti (např. některé domorodé kmeny v Severní Americe), kde se lidé živí téměř výhradně obilninami nebo kukuřicí, ranní nevolnosti neznají.

Další teorie se objevila začátkem devadesátých let. Její autor D. Haig kauzalitu mezi těhotenskými nevolnostmi a kvalitou embrya obrátil: Možná jen opravdu silné a zdravé zárodky dokážou pozměnit pochody mateřského organizmu tak, aby nebyly potraceny, a nevolnosti jsou pouze vedlejším projevem prostředků, které k tomu používají. Tím D. Haig naznačil, že ten, kdo rozhoduje o udržení embrya, není matka, nýbrž embryo samo. Zároveň poukázal na konkrétní mechanizmus, jehož prostřednictvím se lidská embrya dokázala emancipovat.

U většiny placentálních savců o osudu nově počatého zárodku rozhoduje (byť nevědomě) matka prostřednictvím luteinizačního hormonu, který vylučuje ze své adenohypofýzy (součásti podvěsku mozkového) do krve. Luteinizační hormon ve vaječnících stimuluje produkci jiného hormonu – progesteronu. Ten už se přímo stará, aby těhotenství probíhalo tak, jak má. Jestliže se progesteron nevylučuje, embryo je potraceno. Matka tak v nepříznivých životních podmínkách (např. při nedostatku potravy) může teoreticky sama zvážit, jestli by měla v těhotenství pokračovat nebo raději počkat na lepší časy. To je výhodné pro matku, avšak zcela nevýhodné pro zárodek – potratem je pro něj vše ztraceno. Příští zárodek, byť zplozený za lepších podmínek, bude už prostě jiný.

Jenže embryím lidí (stejně jako embryím ostatních primátů, koní a morčat) se podařilo převzít nad produkcí životadárného progesteronu kontrolu a vzít osud do svých rukou. Lidské embryo vypouští do matčiny krve hormon hCG (human chorionic gonadotropin) s velmi podobnými účinky, jaké má mateřský luteinizační hormon, avšak v nesrovnatelně větším množství. Hladina hormonu vypouštěného embryem přesahuje v krvi těhotné ženy běžnou hladinu luteinizačního hormonu až 500krát. Tato situace je zřejmě důsledkem evolučního zápasu mezi matkou a zárodkem o to, kdo bude rozhodovat o ukončení těhotenství. U lidí vyhrála embrya, avšak pokud se jim nepodaří vyrobit dostatečné množství hormonu, jsou potracena. Tak končí například většina postižených zárodků s různými genetickými poruchami. Výjimkou bývají zárodky s trisomií (přítomností tří stejných chromozomů místo dvou) 21. chromozomu neboli s Dawnovým syndromem; ty dokážou vyprodukovat neobyčejně velká množství hormonu.

Obrovská množství hormonu, která jsou embrya schopna vyloučit do krve svých matek, jsou zřejmě příčinou těhotenských nevolností. Přímá souvislost zatím nebyla prokázána, ale platí, že za vysokých hladin hormonu hCG bývají nevolnosti horší a naopak. Nadměrně vysoké hladiny tohoto hormonu (nebo jeho variant) jsou někdy navíc spojovány s velmi vážnými a dlouhodobými formami těhotenských nevolností. Ty bývají provázeny neustálým zvracením, a pokud nejsou léčeny, mohou vést až k zvrácení iontové rovnováhy, a posléze k smrti.

Obecně je možné prohlásit, že těhotenské nevolnosti signalizují správný průběh těhotenství a dobrý zdravotní stav zárodku. Na druhou stranu nelze říct, že matky bez nich musí záhy potratit nebo že budou mít postižené dítě. To v žádném případě! Míru těhotenských nevolností ovlivňuje vedle kvality embrya řada dalších faktorů, jako jsou kouření (to nevolnosti zmírňuje), alergie (ta je zhoršuje), hmotnost matky (s vyšší hmotností nevolnosti vzrůstají), pohlaví zárodku (holčičky nevolnost zhoršují) a další vnitřní záležitosti mateřského organizmu. I nastávající matka bez těhotenských nevolností se proto může dočkat naprosto zdravého dítěte (zřejmě chlapečka).