O odpovědnosti překladatelů a nakladatelů odborných textů
Zakoupil jsem si tuto poměrně útlou a levnou knížku v naději, že si doplním a utřídím své znalosti. Zabývá se bionomií klíšťat, zejména jejich rolí přenašečů nákaz (vektorů), a také stručně popisuje jednotlivé nemoci včetně jejich terapie a prevence. Je sice zaměřena především na nákazy, se kterými se můžeme častěji setkat ve středoevropském prostoru (např. virová klíšťová encefalitida a lymská borrelióza), neopomíjí však ani infekce další, méně časté nebo se vyskytující v jiných částech světa, jako jsou některé nemoci virové (omská hemoragická horečka, horečka kjasanurského pralesa, krymsko-konžská hemoragická horečka, koloradská klíšťová horečka), rickettsiální (ehrlichiózy, Q-horečka aj.), návratná spirochetóza, tularemie a babesióza. Je vskutku poučným přehledem této látky pro laiky, ale i zdrojem informací pro odborníky. Obrazový a tabulkový doprovodný materiál je vhodně volen a je názorný. Přesto je nutno veřejnost, které je (podle předmluvy) kniha určena především, upozornit na množství chyb, z nichž velká většina vznikla při překladu do češtiny.
Jiné nepřesnosti zasahují do oblasti rozšíření některých nákaz: krymsko-konžská hemoragická horečka se vyskytuje také poměrně často v Bulharsku a jižním Rusku (častěji než v zemích, které jsou uvedeny); „lymeská borrelióza je prakticky rozšířená po celém světě“ (to zdaleka neplatí). Několik chyb se týká tularemie: „Za vypuknutí nákazy prý také mohlo kravské mléko…“ (tento způsob přenosu nebyl u tularemie popsán); přenos tularemie komáry nebyl rovněž nikdy přesně doložen a je málo pravděpodobný, i když se v literatuře traduje; průměrný roční počet hlášených případů tularemie v Česku v letech 1990–2000 byl 75 (s minimem 12), ne tedy „sotva 10“; „primárně pneumonická forma [tularemie] se objevuje jen vzácně…“ (místy je častější než kontaktní cesta nákazy); „v České republice je k dispozici … živá očkovací látka [proti tularemii]“ (neplatí – již řadu let k dispozici není). Také u obratlovčích hostitelů klíšťat a patogenů se objevují chyby: „cibetka asijská a člověk jsou stiženi [omskou] hemoragickou horečkou“ (místo cibetka asijská má být ondatra); „zajíci a jiní hlodavci“ (zajíci k hlodavcům nepatří!). Přenos patogenů klíšťaty zahrnuje tyto mylné nebo nepřesné údaje: pro virus horečky kjasanurského pralesa transovariální přenos u klíštěte Haemaphysalis spinigera prokázán byl (autoři tvrdí že ne); „jednohostitelská klíšťata jsou jako přenašeči chorob samozřejmě nevhodná“ (to neplatí obecně!); autoři zcela opomíjejí jev tzv. „sousání“ (angl. „co-feeding“), tedy současného sání více klíšťat na jednom hostiteli, kdy se infekční agens může z klíšťat infikovaných přenést na klíšťata dosud neinfikovaná, a to i na takovém druhu hostitele, který je pro dané agens nevnímavý; „k přenosu původce [lymské borreliózy] dojde až po 24 hodinách [přisátí klíštěte]“ (toto severoamerické paradigma však pro střední Evropu neplatí; je dostatek důkazů o tom, že se nákaza může přenést i po přisátí pouze několikahodinovém). Další nepřesnosti a opomenutí: „Najde-li se v organizmu původce nebo nějaká jeho část, nemůže být o správné diagnóze pochyb“ (neplatí obecně!); „kultivace virů klíšťové encefalitidy a borrelií je sice principiálně možná, ale pro rozsáhlé výzkumy klíšťat příliš nákladná. Až vyvinutí polymerázové řetězové reakce (PCR) umožnilo velkoplošné zkoumání klíšťat v praxi“. Nejenže autoři takto úplně opomíjejí mikroskopické metody (imunofluorescenci, zástin) průkazu agens v klíšťatech, ale také nedoceňují nákladnost PCR oproti klasickým postupům. 
U metod průkazu protilátek uvádějí několik sérologických testů, ale kupodivu zcela opomíjejí např. důležitý neutralizační test. V tab. 8 (Grafické zobrazení diagnostiky borrelií po přisátí klíštěte) autoři opomněli možnost diagnostiky borrelií přímo v přisátém klíštěti, kterou uplatňujeme např. v naší laboratoři již řadu let. Zmiňují se však o této metodě jako o novém přístupu na konci své knížky.
Překlad často zcela mění smysl původního textu: „Sliny … klíštěte … zabraňují krvácení…“ (namísto srážení krve, tedy přesný opak); „Ve vegetaci v různých nadmořských výškách se vyskytují klíšťové biotopy s jednotlivými vývojovými stadii klíšťat…“ (ve skutečnosti mělo být přeloženo: v klíštěcích biotopech se nacházejí jednotlivá vývojová stadia klíšťat na vegetaci v různé výšce; nemá to tedy nic společného s nadmořskou výškou); „V zásadě lze … poznat na základě zbarvení periferie krevních roztěrů“ (ve skutečnosti jde o nabarvený roztěr periferní krve). „Mezi klíšťaty rodu Ixodes existují druhy s vysokou specificitou hostitele“ (má být spíše hostitelskou specifitou, což znamená, že je parazitován jen úzký okruh hostitelských druhů obratlovců); „Ixodes hexagonus … hledá svou potravu pouze u ježků“ (má být na ježcích); (s. 52) „Dosud bylo vyšetřeno celkem asi 4000 sér osob neočkovaných protilátkami IgG“ (orig. „Bisher konnten insgesamt ca. 2000 [sic!] Seren von Nichtgeimpften auf FSME-IgG-Antikörper getestet werden“); „Na 7 územních celcích se zjistila probíhající infekce borreliózy téměř u každé 2. osoby“ (ve skutečnosti nemá být probíhající, ale prodělaná [orig. stattgehabte], což je podstatný rozdíl); (s. 75) „…se symptomy při infekci CNS vrací jen pomalu“ (má být naopak ustupují); (s. 43) „Běžně se diagnóza stanoví na základě ručního odběru krve…“ (v originále „an Hand von“, tedy „pomocí“, nikoliv ručně). Velmi nešťastné jsou záměny nemocí, patogenů a vektorů vzniklé při překladu: marseillská čili mediteránní horečka (rickettsióza) je zde nazývána maltská horečka (maltskou horečku však vyvolává bakterie Brucella melitensis); „Původcem KFD [nemoci kjasanurského lesa] je flavivirus, který je spřízněný s virem vyvolávajícím klíšťovou encefalitidu
a mnohé tropické choroby“ (není známo, že by virus KE vyvolával také nějaké tropické nemoci); „Spřízněný echovirus…“ (má to být přitom Coltivirus Eyach); Rickettsia japonica nevyvolává japonskou [tedy virovou] encefalitidu a Rickettsia felis nepůsobí kalifornskou údolní horečku. Koxielly (Coxiella burnetii) jsou zaměněny za kokcidie (!); „Hemoragická horečka Krim-Kongo“ se má psát krymsko-konžská hemoragická horečka; (s. 64) „U hub pro člověka patogenních rozlišujeme vyšší houby, … a kvasinky, jež v době rašení…“ (má být vláknité houby, ne vyšší; a kvasinky neraší, nýbrž pučí); (s. 64) místo „Hlísty…“ má být Parazitické červy…“; „Původci žluté zimnice a horečky dengue jsou přenášeni komárem písklavým“ (ve skutečnosti je přenáší Aedes aegypti, Ae. albopictus a některé další druhy, nikoli však Culex pipiens); „…fleboviry jsou vektory parazitující na komárech“ (v originále „die Phleboviren setzen dagegen auf Stechmücken als Vektoren“: zde je chyba na straně jak překladatele, tak autorů, neboť většinu virů rodu Phlebovirus přenášejí flebotomové čili koutule, nikoliv komáři); (s. 35) „z těla pošlého druhu veverky Ground Squirrels“ (šlo o druh sysla, ne veverky). Objevují se i germanizmy nebo rigidní překlady, např.: „V sérii referencí CDC, kterou předložil Fishbein…“ (česky spíše „V literárním přehledu Fishbeina…“); „celé množství nemocí“ (vzorový germanizmus, a navíc nepřesně přeloženo – „eine ganze Anzahl von Erkrankungen“ znamená mnoho případů onemocnění); (s. 65) „mnohé infekce proběhnou klinicky plně nepozorovány“ (má být „zcela bez klinických příznaků“ – v orig. „verlaufen klinisch völlig unbemerkt“); (s. 37) „…odběr z primerulku“ (je míněn primární vřed, německy „Primärulkus“); (s. 56) „…nemáme k dispozici žádnou korelaci mezi endemickou oblastí klíšťové encefalitidy a borreliózy“ (germanizmus; orig. „Eine Korrelation von FSME- und Borreliose-Endemiegebieten ist demnach nicht vorhanden“; tedy: neexistuje korelace mezi …). V několika odstavcích zaměňuje překladatelka (na rozdíl od německých autorů) Čechy za celé Česko: „Při zkoumání rodu Dermacentor v Čechách jich bylo shledáno 2,8 % infikovaných“ (nešlo o Čechy, ale o Moravu – citace našeho vlastního výzkumu; v originále je uvedeno „in Tschechien“ nikoliv „in Böhmen“, přeloženo tedy mělo být „v Česku“); na s. 36: „v Čechách“ (opět mělo být v Česku); opodál „… patří k nim…Čechy a Slovensko“ (na Moravě je přitom tularemie častější než v Čechách). Narážíme i na nešikovné formulace typu „…pohlavně zralejší stadium“ (namísto zralé); (s. 34) „pomocí příměsku…“ (jde o primery v PCR); „Francisella tularensis je do těla očima…“ (místo spojivkou); (s. 37) „…prosluli jako přenašeči klíšťata rodu Ornithodorus“ (jde o klíšťáky, ne klíšťata; a proslulost bývá spojována spíše s pozitivními výkony); „Z geograficky členěné mapy“ (orig. „Aus der geographischen Verteilungskarte“, tedy „z mapy geografické distribuce případů“). S odbornou přesností překladu kolidují termíny a formulace jako „křížová reaktivita“ (místo správného zkřížená reaktivita – v sérologii); „sérojizva“ (orig. „Serumnarbe“, v češtině se zásadně používá termín imunitní paměť); (s. 67) „…snahy vyčlenit různé proteiny původce … Vyčlenění se dá provést“ (mělo být purifikovat / Purifikace); (s. 76) „… již v 1. fázi onemocnění jsou specifické protilátky IgM většinou průkazné“ (má být prokazatelné); „protozoony“ (místo prvoci, nebo protozoa); (s. 40) „U humanopatogenních druhů … i jiné druhy klíšťat, např. Boophilus, Dermacentor a Rhipicephalus“ (jde o rody, ne druhy); (s. 41) „Patogenita jednotlivých druhů vzhledem k člověku“; anebo téměř záhadné (s. 41) „… u pacientů s plenektomií“ (plenektomie je doposud nepopsaný chirurgický zákrok: šlo by pravděpodobně o chirurgické odstranění plen mozkových); (s. 41) „…hrozí hlavní riziko … babesiózy před nebo po splenektomii“ (ne před, ale až po ní; v originále „nach wie vor die Splenektomie“, což znamená „je, tak jako i dříve, splenektomie“); (s. 42) „…jehňata měla v sobě většinou larvy klíšťat“ (interní parazitizmus ovcí larvami klíšťat nebyl dosud popsán); (s. 46) „…tzv. transovariální infekce vyskytují jen asi z 1 %“ (nejasné); „protilátky a jejich procentuální převaha“ (namísto prevalence protilátek); velikost babesií je udávána na „4 × 2 m“ (místo μm). Zavádějící jsou formulace „Jestliže klíšťata během sání na bakteriálním hostiteli…“ (míněn je obratlovčí hostitel bakterií), nebo „…se postižená osoba infikovala po několikanásobném přisátí klíštěte“ (šlo o přisátí více klíšťat, ne o opakovanou infestaci jedním jedincem). Zmatek u čtenáře vyvolá tato věta „…u borreliózy jsou vlastním rezervoárem myši a srnci a jeleni slouží pouze jako způsob přepravy klíšťat…“ (kdo dělá co? – chybí oddělení čárkou). Velké nároky na čtenáře klade vazba (s. 35) „v mediích obsahujících cysty“ (jsou to kupodivu média s aminokyselinou cysteinem!). Těžko bychom také vytušili, že (s. 35) „zásobníky na zrní“ jsou ve skutečnosti seníky a že (s. 88) „v nedostatečném zrcadlení tkáně“ znamená „v nedostatečné hladině [antibiotika] ve tkáni“ (orig. Gewebespiegeln); (s. 93) „…extinkce seníky a že (s. 88) „v nedostatečném zrcadlení tkáně“ znamená „v nedostatečné hladině [antibiotika] ve tkáni“ (orig. Gewebespiegeln); (s. 93) „…extinkce (vymizení nákazy) v ELISA“ není vymizením nákazy, ale stanovením titru protilátek na spektrofotometru s využitím světelné propustnosti vzorku; překladatelka také zaměnila proteiny, které se objevují po elektroforéze v imunoblotu (angl. „bands“, tedy proužky), za plazmidy, takže i tab. 10, jejíž název zní v originále „Bedeutung der Immunoblot-Banden“, přejmenovala na „Význam plazmidů v imunoblotu“.
V knize se průběžně používá, a to v souladu se současnou konvencí, termín „lymeská borrelióza“. Podle mého názoru je správnější „lymská borrelióza“ (Lyme/lymská stejně jako např. Labe/labská). Na konci knížky je slovníček použitých odborných termínů označený jako Glosář. I v něm se našlo bohužel několik chyb a nepřesností: např. letalita je objasněna jako úmrtnost (místo smrtnost), prevalence protilátek neboli séroprevalence je „procentuální převaha protilátek nad určitým původcem“, paréza je obrna (správně chabá obrna). Na rozdíl od německého originálu chybí v českém překladu rejstřík.