Nevěrné račice

Téma biologických invazí často navozuje představy nelítostných bojů mezi nově příchozími druhy a starousedlíky. Tenhle pohled ovšem někdy může být poněkud naivní. Některé invazní druhy se do nového prostředí začlení, aniž by ho významněji ovlivnily (třeba Juncus tenuis, severoamerická sítina, která u nás pronikla převážně na lesní pěšiny). Jindy ale vetřelci s domácími druhy urputně soupeří a (jak ukazuje zajímavý výzkum Američanů Perryho, Lodgeho, Federa a jejich spolupracovníků) samice původního druhu někdy dokonce věnují svou lásku nepříteli. Uvedení badatelé sledovali invazi raka Orconectes rusticus, pocházejícího z Kentucky, do jezer ve Wisconsinu, ve kterých žije původní druh raka Orconectes propinqus. Bylo zjištěno, že oba druhy se plodně kříží a v 90 % případů je otcem vetřelec (jak ukázala analýza mitochondriální DNA). Takto vzniklí hybridi jsou oproti všem očekáváním nejen životaschopní a plodní, ale jsou i úspěšnějšími soupeři než oba rodičovské druhy. Hybridi vykazují tendenci pářit se spíše s vetřelci, osud domácího druhu ve wisconsinských jezerech je tedy dost na pováženou (Science 277, 316, 1997). Botanikové nebudou překvapeni, obdobná hybridizace je u rostlinných invazí častá a známá už dlouho.