Mezi svobodou a odpovědností vědce

„Příliš nebezpečná věc“, která si „o zneužití přímo koledovala“, byl a je oheň.

Od vypálení Káhirské knihovny, přes obvyklou kratochvíli středověkých vojsk vypalovat vesnice, přes očistu ohněm těch, kdo dostatečně nechválili milosrdenství katolické církve až po pálení knih, které přežívá dodnes. Náš prapředek neměl brát na lehkou váhu princip předběžné opatrnosti a první jiskřičku, kterou vykřesal, měl ihned zasypat horou zeminy a její tajemství vzít do hrobu. Kolik životů, kultury a statků by tím zachránil!

Princip předběžné opatrnosti (PPO), který z politicko-ekonomických důvodů používá EU zejména proti WTO, je definován a rozebrán v dokumentu Communication from the Commission on the precautionary principle COM(2000)-1, Brussels, 2. 2. 2000. Je definován následovně (odstavec 5.1.3 – Vědecká nejistota): „Východiskem k PPO je předpoklad:

— identifikace potenciálních negativních účinků plynoucích z jevu, produktu či postupu;

— vědecké vyhodnocení rizika, které vzhledem k nedostatečnosti údajů, jejich nejednoznačné či nepřesné povaze neumožňuje s dostatečnou jistotou určit příslušné riziko.“

V tomto dokumentu je uvedeno, že PPO je určen pro politické rozhodování, a v bodu 4 preambule se doslova praví: „PPO, který je v podstatě používán odpovědnými činiteli (decision-makers) při zvládnutí rizika, nesmí být zaměňován za prvek opatrnosti, který vědci používají v hodnocení svých vědeckých zjištění.“ Z definice je jasné, že jde o univerzální politický nástroj, kterým lze cokoli zakázat (např. dovoz), protože je pouze na politicích posoudit, co je dostatečné, jednoznačné a přesné natolik, aby jejich rozhodnutí mohlo být provedeno s dostatečnou jistotou.