Kukačka a závody ve zbrojení

Pod jmény kukavka, kukulka, kukáč, žežulka, žežulička, žežulenka, zezule ad. se skrývá jeden a týž ptačí druh kukačka obecná (Cuculus canorus). Není mnoho živočichů, kteří by se v říkadlech objevovali tak často jako kukačka. Volání kuku, nesoucí se z luhů a hájů, je natolik odlišné od ostatních ptačích hlasů, že se v mnoha jazycích stalo základem kukaččina pojmenování. Její způsob života byl dlouho obestřen tajemstvím a četné práce o ní spíš přinášely nové názory na její život, než posouvaly znalosti kupředu. Teprve posledních 60 let přineslo rozuzlení některých záhad, ale ještě dost jich na řešení čeká.

Kukačka je jedním z asi 80 ptačích hnízdních parazitů. Veškerou péči o své potomstvo přenechává pěstounům a její jedinou starostí (zjednodušeně řečeno) je najít vhodné hostitelské hnízdo a podstrčit do něj své vajíčko. S hnízdními parazity (nejen s kukačkami) se setkáváme především v Africe a Americe. Po celém území Evropy je rozšířena jen kukačka obecná (přilétá koncem dubna ze svých zimovišť v rovníkové Africe) a pouze v jižní Evropě žije podstatně větší kukačka chocholatá (Clamator glandarius).

Zajímavým odhalením byly ekologické poddruhy kukačky, které se odlišují zabarvením skořápky. V Evropě jich bylo rozlišeno asi 15, přitom 12 jich bylo zjištěno i na území našeho státu. Pestrost poddruhů v ČR lze vysvětlit rozmanitostí zdejší krajiny a proměnlivostí biotopů poskytujících vhodné hnízdní podmínky různým hostitelům.

Od konce 80. let se vynořilo několik hypotéz pokoušejících se objasnit, jak se jednotlivé ekologické poddruhy udržují:

Hypotéza preference hostitele si zahrává s představou, že každá samice klade vejce vždy jen do hnízd hostitelského druhu, u kterého se vylíhla.

Hypotéza věrnosti místu vylíhnutí předpokládá, že se samice kukačky vrací z afrických zimovišť do míst, kde se vylíhla a byla svými pěstouny vychována. Zde pak klade svoje vejce do náhodně nalezených hnízd.

Hypotéza umístění hnízda je kompromisem mezi dvěma předchozími: samice se vrací do určitého biotopu a klade vejce do hnízd druhů, které mají podobně umístěná hnízda a podobně zabarvená vejce.

Podle nedávno publikovaných analýz sbírek významných evropských muzeí se kukaččí vajíčko nejčastěji objevuje v hnízdech rákosníka obecného, pěnice slavíkové a konipasa bílého. Občas se kukačka splete. Její vejce bylo totiž nalezeno i u druhů hnízdících v dutinách např. u sýkor a brhlíků, u nichž je zdárný vývoj mladé kukačky vyloučen již jen proto, že pěstouny vykrmená kukačka by malým vletovým otvorem nevylezla ven. Jak ale kukačka dostane své vajíčko dovnitř, to je zatím záhadou. Výsledky z území České republiky evropským datům víceméně odpovídají.

Po návratu ze zimovišť obsazují kukaččí samice teritoria v domovském okrsku a hájí je vůči jiným samicím. Během května až června si v teritoriích vybírají hostitele a jejich hnízda parazitují svými vejci. Telemetricky jsme sledovali kukačky na jižní Moravě a zjistili jsme, že domovský okrsek samice má rozlohu asi 60 ha, ale velikost vlastního teritoria, v němž snáší vejce, je překvapivě malá jen asi 4 ha. Často je to pruh rákosin kolem rybníka, dlouhý jen několik desítek metrů. Svá teritoria kukačky navštěvují téměř denně, podstatně více času zde však tráví v době snášení vajec (za hnízdní sezonu jich každá snese 1025, snáší vejce ob den). V teritoriích se kukačka zdržuje i ve dnech, kdy nesnáší. Bedlivě totiž sleduje hnízda svých možných hostitelů. Znalost průběhu hnízdění je pro ni nesmírně důležitá vejce totiž klade jen do hnízd, jejichž majitelé sami právě snášejí. Asi 20 minut jejich hnízdo skrytě pozoruje z koruny stromu, a poté tam slétne a přidá své vejce. Vlastní snesení vejce je nesmírně rychlé videozáznamy kukaček z jihomoravských rybníků odhalily, že se samice zdrží na hnízdě hostitele průměrně 10 vteřin.

Kukačka a její hostitelé vedou neustálý souboj, který dal vzniknout různým přizpůsobením jak na straně hostitele, tak na straně souběžně se vyvíjejícího parazita. Díky snadné měřitelnosti adaptací a protiadaptací představuje hnízdní parazitizmus skvělý model pro studium koevoluce.

Hostitelé se snaží omezit riziko parazitace již tím, že svá hnízda umísťují tam, kde je toto nebezpečí nejmenší. Parazitizmus asi představuje velmi silný selekční tlak, silnější než třeba predace. Jestliže totiž dojde k úspěšné parazitaci (vejce kukačky je přijato), ztrácí hostitel vysezením a výchovou kukaččího mláděte celou hnízdní sezonu a jeho vlastní reprodukční úspěšnost je nulová. Je-li ovšem hnízdo pouze zničeno dravcem, má hnízdní pár ještě možnost několika pokusů o zdárné vyvedení mláďat (viz také Vesmír 77, 67, 1998/2). Na rybnících u Lednice skutečně kvalitnější páry rákosníků obecných hnízdí dále od stromů kukaččích pozorovatelen. Jistou adaptací na parazitaci kukačkou je také nižší vnitrosnůšková a vyšší mezisnůšková variabilita ve zbarvení vajec u hostitelských druhů. Takto vybavené druhy kukaččí vejce snadněji rozeznají, a mohou ho tedy odstranit.

Zmíněná variabilita hraje významnou roli i v rámci druhu. Pokusně jsme vkládali nemimetická vejce do hnízd rákosníka obecného. Ptáci, jejichž snůšky vykazovaly nižší vnitrosnůškovou variabilitu ve zbarvení, vložená vejce odstraňovali.

Kukaččí vejce představuje celý komplex mimikry. Již velikost vejce je adaptací na velikost vajec hostitelových. V poměru k velikosti těla samice patří její vejce k nejmenším v ptačí říši. Další významnou adaptací, snižující možnost odstranění z hostitelova hnízda, je zbarvení kukaččího vejce. A i když hostitel podstrčené vejce rozezná, je postaven před nesnadný úkol, jak se ho zbavit. Narazí totiž na neobvykle pevnou skořápku. Zjistili jsme, že kukaččí vejce jsou 2,5krát pevnější, než jsme očekávali vzhledem k jejich velikosti.

Na jihomoravských rybnících je parazitováno asi 16 % hnízd rákosníka obecného. Existují i místa, kde je tento počet mnohem vyšší např. ve středním Maďarsku jsme objevili lokalitu s 60% parazitací.

V důsledku adaptací hostitelů (mnozí umějí kukaččí vejce rozpoznat a odstraňují ho nebo opouštějí své hnízdo), predace a dalších faktorů je rozmnožovací úspěšnost kukačky malá. Nemusíme se proto obávat, že by se kukačka mohla přemnožit a likvidovat některé druhy drobných pěvců kukaččích pěstounů. ¹⁾