Jihoafrické savany sužované suchem

Národní parky v afrických savanách slouží k ochraně mnoha druhů velkých kopytníků před pytláky a dalšími tlaky bující civilizace. Na jejich populace mají ovšem silný vliv i přírodní faktory, především dešťové srážky, jejichž množství je v čase rozděleno velmi nerovnoměrně. Drtivá většina jich spadne v sezoně dešťů, kterou na zbytek roku vystřídá sucho. Nicméně i v suché části roku trochu prší, a právě tento déšť je pro přežití velkých býložravců nejdůležitější. V „mokré“ sezoně totiž po vydatném dešti rychle vyroste velké množství trávy, tu však zvířata ani zdaleka nezužitkují, zásoby si vytvořit nemohou a migrace za čerstvou pící je v ohrazených parcích vyloučena. Proto jsou kopytníci v období sucha závislí na občasných srážkách, které udržují pastviny aspoň trochu zelené. Souvislost mezi deštěm a vývojem početnosti kopytníků se zkoumala v Krugerově národním parku v Jihoafrické republice. Zatímco katastrofální nedostatek srážek v deštivém období v polovině osmdesátých let populace zdejších kopytníků nijak nepostihl, po úbytku srážek v období sucha během let devadesátých klesla prudce početnost u sedmi z jedenácti sledovaných druhů. Pokud bude srážek v suchých sezonách ubývat i nadále, je velmi pravděpodobné, že některé druhy – např. antilopa koňská (Hippotragus equinus), antilopa vraná (Hippotragus niger) nebo kudu (Tragelaphus strepsiceros) – z Krugerova parku v brzké budoucnosti vymizí. Návštěvníci parku tak budou moci pozorovat pouze ty druhy – zebry (Equus burchelli), impaly (Aepyceros melampus), žirafy (Giraffa camelopardalis) a pakoně modré (Connochaetes taurinus) – které jsou vůči suchu odolnější. (Ecology Letters 6, 412–419, 2003)