Ještě „Kam s tím klestím“
Otázky typu „Kam s tím klestím“, „Jaderná energetika nebo alternativní zdroje“ apod. jsou velice zajímavá témata pro akademické debaty. Já jsem ale musel před pěti lety řešit problém, čím topit v našem domě.
Bydlíme v podhůří Jeseníků v obci bez plynu. Většina domácností topí uhlím, málokdo elektřinou nebo propan-butanem. V okolí obce je hodně lesů a pastvin, klasické zemědělství téměř neexistuje. Nezaměstnanost se pohybuje kolem 10 %, výdělky jsou malé.
Myslím si, že v našem případě je topení biomasou nejlepším řešením z několika důvodů. Je známo, že topení uhlím a dřevem patří k nejlevnějším. Navíc je velice podivné, když člověk, který pobírá podporu v nezaměstnanosti, platí za elektřinu, místo aby sbíral v lese dřevo.
Platí tak vlastně za práci jiného, když svou práci prodat nemůže.
Dřevo, které spálíme v kamnech nebo necháme ležet v lese, uvolní téměř shodné množství CO2, ovšem v různém časovém období. Ať topíme uhlím nebo plynem (popřípadě elektřinou z uhelných elektráren), uvolníme stejné množství CO2, ale nespálené dřevo v lese stejně zetleje. A dřevo roste i bez nás, pokud ovšem nechceme vše vybetonovat. Je lepší dělat něco pro to, aby plyn nebo uhlí zůstaly tam, kde jsou, a topení biomasou je jednou z možností.
Celá diskuse ale vznikla jako reakce na článek „Noste dříví do lesa“ (Vesmír 81, 568, 2002/10) o zdravotním stavu lesů. To je ovšem jiná otázka a je nutné rozhodnout, jestli dřevo v lese nechat nebo odvézt k spálení v kamnech, podle místních podmínek.
Uvedený článek se ovšem týkal lesů, ale dřevo roste i bez našeho zásahu na bývalé zemědělské půdě. Myslím si, že tady je jiná situace. Mám raději pastvinu zarostlou olšemi a břízami než bodláky a ostružinami.