Jak a proč dělají buňky superoxid

Nejznámějším příkladem produkce superoxidu jsou fagocyty, které jej používají k boji s bakteriální infekcí. Superoxid vzniká účinkem NADPH-oxidázy, což je komplikovaně složený enzym, jehož jedna část je v buněčné membráně a další části v cytoplazmě. V základním stavu je neaktivní a jeho části jsou disociovány. Po přijetí fagocytárního stimulu se k membránové části připojí subjednotky z cytoplazmy a enzym je aktivní. Pacientům s chronickou granulomatózou chybí právě NADPH-oxidáza a jejich potíže pramení z neschopnosti jejich fagocytů produkovat superoxid.

NADPH-oxidáza byla zjištěna i v nefagocytujících buňkách. Byla prokázána v B-lymfocytech, fibroblastech, v buňkách karotických tělísek, v embryonálních neuroepiteliálních buňkách plic a v některých buněčných liniích hepatomů. Máme zde tedy známý enzym, pro který se však teprve hledá jeho biologická funkce, i když se uvažuje, že se podílí na růstu fibroblastů, mechanizmech vnímání koncentrace kyslíku a na iniciaci neuronálních a hormonálních odpovědí na hypoxii. U B-lymfocytů jde v podstatě o stejný enzym jako u fagocytů s tím rozdílem, že k jeho aktivaci dochází prostřednictvím povrchových imunoglobulinů (NIPS 10, 233, 1995).