Hadi povstávají z mořských hlubin

Když Michelangelo při výzdobě Sixtinské kaple vyobrazil Velkého pokušitele ve známé scénce „Akt prvotního hříchu“ jako nohatého hada, nejspíš netušil, o jak prorockou jde vizi. Pánové Caldwell a Lee totiž nedávno učinili, navzdory problematické fosilizaci, jistý objev při vykopávkách v izraelské křídě. Nalezli zde dobře zachovalé pozůstatky mořského šupinatého plaza roztomile nazvaného Pachyrhachis problematicus. Tento tvor podle všeho představuje přechodný typ mezi současnými hady a mosasauridy, tedy varanoidními ještěry jurských a křídových moří. Až dosud se předci hadů hledali mezi malými slepými podzemními ještěrkami, které by byly podobné hádkům „primitivní“ čeledi Typhlopidae. Nález parchirhachise, spolu s některými pozoruhodnostmi na kostře některých hadů (třeba stopami po existenci pánve a zadních nohou u hroznýšů) ukazuje, že prahadi mohli ve skutečnosti klidně brázdit druhohorní moře. (Nature 386, 651–652 a 705–709, 1997)