Drozofila jako hodinový stroj

Záležitosti kolem vnitřních biologických rytmů patří mezi fyziologické procesy, které autonomně dirigují chod organizmů a ve skrytu se tiše vysmívají naší "svobodné" vůli (viz též Vesmír 73, 425, 1994/8 a 76, 454, 1997/8). Není proto divu, že výzkum molekulárních mechanizmů souvisejících s provozováním biologických hodin patří k žhavým tématům soudobé laboratorní vědy. Mezi nejnovější hity oboru patří i nedávný objev, k němuž dospěla skupina amerických molekulárních biologů. Tým pod vedením dr. Plautze sledoval expresi genu period, který je spoluodpovědný za cirkadiánní rytmy u transgenních octomilek. Tyto octomilky měly do promotoru zmíněného genu vloženou sekvenci bioluminiscentního proteinu (např. luciferázy). V důsledku toho se pak hezky pravidelně rozsvěcely a zhasínaly, ovšem na mnoha různých místech, včetně křídel a senzorických chloupků. Navíc byla jejich rytmicita ovlivnitelná změnami světelného režimu. Experimenty naznačily, že uvnitř octomilek existují nezávislé cirkadiánní oscilátory a je možné předpokládat, že i jednotlivé buňky v octomilkách mají své vlastní nezávislé "hodinové strojky". Že by Descartes něco tušil? (Science, 278, 1561 a 1632-1635, 1997)