Daktyloskopické stopy na kůži mrtvol

Kořeny daktyloskopie sahají až do Babylonie, kde se hliněné destičky kromě podpisu opatřovaly i otiskem prstu. V kriminalistice se otisk palce využívá více než sto let, jde ovšem o otisk přenesený z předmětu na daktyloskopickou fólii. Teprve v posledních letech se začínají využívat i špatně viditelné otisky prstů na kůži mrtvol. Většina publikovaných metod (použití laserových parsků či rentgenového záření) je náročná na přístrojové vybavení, a proto jsme začali pátrat po jednodušším a levnějším způsobu. V letech 1997–1998 jsme v Ústavu soudního lékařství LF UK uskutečnili řadu experimentů, jejichž cílem bylo zviditelnit latentní daktyloskopické stopy na mrtvolách (1–3 dny po smrti) nátěrem prášků nejrůznějšího složení i zbarvení. Dobré výsledky (viz obrázek) přinesl např. šedý nebo černý zinkový prášek. Při fixaci takto zvýrazněných otisků se nám nejlépe osvědčila fotografie při velmi šikmém vnějším osvětlení (různé druhy fólií a lepicích pásek selhaly). Zatím jen víme, že tento způsob přináší výsledky v laboratorních podmínkách (asi 50 % takto získaných stop bylo možno využít k identifikaci). Teprve čas ukáže, zda je vhodný i pro praxi.

/Redakčně kráceno./