Aktuální číslo:

2024/4

Téma měsíce:

Obaly

Obálka čísla

Co roste rychleji: mladý, nebo starý strom?

 |  10. 4. 2014
 |  Vesmír 93, 245, 2014/4

Čtenáři, kteří si myslí, že rychleji rostou stromy mladé, si to zřejmě myslí špatně. Předpoklad, že se rychlost růstu stromu v průběhu jeho života zpomaluje, zní přitom zcela logicky. Přírůstky letokruhů se přeci směrem od středu kmene zmenšují. I u lidí se růst po dosažení dospělosti začíná zpomalovat. Mezinárodní tým vědců vedený Nathanem Stephensonem z USA nicméně ukázal, že se rychlost růstu stromové hmoty zvyšuje s tím, jak se zvětšují i stromy. Autoři dali dohromady všechna dostupná dlouhodobá měření růstu jednotlivých stromů ze šesti kontinentů, z oblastí tropů mírného pásma. Celkem počítali s více než 600 000 jedinci tvořícími 403 druhů.

Stromy jsou nepostradatelnou zásobárnou uhlíku, který získávají fotosyntézou z oxidu uhličitého a z kterého následně vzniká dřevo. Čím je strom větší, tím víc uhlíku v sobě váže a brzdí jeho únik zpět do atmosféry. Podle zmíněné studie však velké a staré stromy nedrží uhlík jen v zásobě, ale dokážou ho s přibývajícím věkem zachycovat z atmosféry a přeměňovat v dřevní hmotu nepoměrně víc než jejich menší a mladší kolegové. Je to způsobeno tím, že velké stromy mají zpravidla více listových pater a fotosyntéza tak může probíhat na větší listové ploše. Letokruhy jsou u starších stromů sice užší, ale přírůstek jejich ploch, natožpak přírůstek jejich objemů, se neustále zvětšuje.

Mít lesy plné velkých a starých stromů by ovšem stejně nevedlo k dlouhodobému snížení koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, jak by se podle této studie mohlo zdát. Velké stromy mohou kdykoliv spadnout, takže se uhlík postupným rozkladem dřeva do atmosféry stejně uvolní. Stačí však podporovat přirozené množství starých stromů v lesích. Už to se nám může pro udržování koloběhu oxidu uhličitého vyplatit. (Stephenson, N. L. et al., DOI: 10.1038/nature12914)

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Botanika
RUBRIKA: Aktuality

O autorovi

Irena Šímová

Mgr. Irena Šímová, Ph.D., (*1982) vystudovala Přírodovědeckou fakultu UK. V CTS UK a AV ČR se zabývá možnými mechanismy, které jsou zodpovědné za variabilitu v počtu druhů na různých prostorových úrovních.
Šímová Irena

Doporučujeme

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky

Přírodovědec v ekosystému vědní politiky uzamčeno

Josef Tuček  |  2. 4. 2024
Petr Baldrian vede Grantovou agenturu ČR – nejvýznamnější domácí instituci podporující základní výzkum s ročním rozpočtem 4,6 miliardy korun. Za...
Od krytí k uzavření rány

Od krytí k uzavření rány

Peter Gál, Robert Zajíček  |  2. 4. 2024
Popáleniny jsou v některých částech světa až třetí nejčastější příčinou neúmyslného zranění a úmrtí u malých dětí. Život výrazně ohrožují...
Česká seismologie na poloostrově Reykjanes

Česká seismologie na poloostrově Reykjanes s podporou

Jana Doubravová, Jakub Klicpera  |  2. 4. 2024
Island přitahuje návštěvníky nejen svou krásnou přírodou, ale také množstvím geologických zajímavostí, jako jsou horké prameny, gejzíry a aktivní...