Chytrá společnost ještě jednou

Článek V. Cílka Chytrá společnost, aneb ve mně vyvolal velmi smíšené pocity. Chtěl jsem to pustit z hlavy, ale reakce Jana Vymětala, otištěná v červencovém čísle, mne přiměla, abych se k tomuto článku ještě vrátil. Vytvářet nové termíny tam, kde ty dosavadní nevyjadřují dobře autorovy myšlenky, je chvályhodná aktivita, i když často naráží na odpor (a možná právě proto). Měl bych tedy teoreticky Václavu Cílkovi fandit. Jenže sebechytřejší výrazivo není nic platné, když vyjadřuje hloupou myšlenku. Glorifikace takzvané knowledge society je podle mého hlubokého přesvědčení opravdu dosti hloupá a je tím škodlivější, čím víc lidí dokáže omámit. Každý, kdo má jen trochu oči otevřené, musí vidět, že problémy planetární společnosti jsou v něčem úplně jiném než v tom, že se stresovaní američtí a japonští studenti nechtějí učit. Zdá se, že Václav Cílek s vábením knowledgizmu statečně bojuje, ale obávám se, že marně. Václava Cílka si velice vážím a obdivuji jeho erudici. Nesčetněkrát jsem byl osloven hloubkou jeho pohledu. Nechápu, jak se mohlo stát, že i on podlehl povrchnímu thymolinovému optimizmu made in USA.

Pozn. red.: Do diskuse se nevměšuji, pouze si dovoluji upozornit, co pan F. Slanina přehlédl. V. Cílek není původcem zmíněných názorů, ale pouze zprostředkovatelem. Autor původního článku Peter Drucker je v textu zmíněn několikrát, a navíc je citován v literatuře. V. Cílek prostě předkládá Druckerovy názory čtenářům, a teprve v posledním odstavci (kurzivou) sděluje, v čem má podle jeho názoru Druckerův přístup slabinu.