Bakteriální pohon nanorobotů

Důležitou součástí nanotechnologií je vyřešit pohon nanorobotů, tak aby se mohly cíleně pohybovat z místa na místo. Zajímavou možnost ověřili biofyzici z Carnegieho a Mellonovy univerzity v Pittsburghu. Využili k tomu bakterii Serratia marcescens, která aktivně plave pomocí bičíku (o průměru kolem 20 nm a délce 10 000 nm). Několik těchto bakterií nalepili na polystyrenové kuličky o průměru 10 mikronů, a když je vložili do vodného roztoku glukózy (sloužící jako zdroj energie), pohybovaly se rychlostí 15 mikrometrů za sekundu. Bakterie v těchto „nanorobotech“ fungují podobně jako přívěsný lodní motor. Jejich pohyb se zastavil, když bylo do vodného prostředí přidáno několik kapek roztoku síranu měďnatého. Měďnaté ionty se totiž vážou na proteiny bičíku, a ten se zastaví. Motor bylo možno znova nastartovat přidáním chelatačního činidla – kyseliny ethylendiamintetraoctové (EDTA), která odstranila Cu²⁺ ionty vytvořením komplexu CuEDTA. Tímto způsobem mohly být rotory neomezeně zapínány a zase vypínány. (Applied Physics Letters 90, 023902, 2007)