Alzheimerova choroba, staré a nové postupy léčení

Alzheimerova choroba je progresivní neurodegenerativní onemocnění, které zasahuje mozek a vede k postupnému vývoji dnes nejčastější formy demence (viz Vesmír 78, 307–309 a 330–331, 1999/6). V USA se očekává, že do r. 2050 vzroste počet postižených z dnešních 4 milionů asi na 14 milionů. Pravděpodobnost postižení výrazně stoupá s věkem. Prozatím se tato choroba považuje za nevyléčitelnou, pouze je možné zpomalit její rozvoj a zmírňovat po určitou dobu některé její příznaky. Intenzivně se studují rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost propuknutí choroby, neboť se předpokládá, že by jejich poznání mohlo být využito v souvislosti s prevencí. Za příčinu onemocnění se všeobecně považuje patologické ukládání β-amyloidního proteinu, který se v mozku hromadí a vně mozkových buněk vytváří agregáty ¹⁾ – amyloidní plaky. Obdobné struktury se objevují také u onemocnění způsobených priony, jako jsou svrbivka (scrapie) u ovcí, nemoc šílených krav, Creutzfeldtova-Jakobova choroba u lidí aj.

Na konci minulého století se ukázalo, že priony, respektive β-amyloidní proteiny se nevyskytují jen u savců, ale lze je nalézt dokonce i u kvasinek. ²⁾ Studium kvasinkových prionů poukázalo na několik nových skutečností. Výskyt prionů nemusí mít vždy neblahé následky. Kvasinkové priony – nebo alespoň některé z nich – zlepšují schopnost kvasinkových buněk přežít za stresových podmínek. Prionů, resp. β-amyloidních proteinů lze buňky zbavit teplotními šoky nebo působením nízkých koncentrací ³⁾ guanidiniumchloridu. Tyto způsoby léčení sice nelze aplikovat na člověka, ale samotné zjištění je optimistické, neboť dává naději.

Loni se konala ve Stockholmu konference o Alzheimerově nemoci, která měla obrovskou účast (3700 vědců ze 78 zemí). Výzkum rizikových faktorů (vysoký tlak, vysoký cholesterol aj.) ukázal, že je třeba věnovat více pozornosti dietě, cvičení a dalším opatřením snižujícím riziko vzniku choroby. Dokonce se zdá, že zvýšený cholesterol a krevní tlak představují větší riziko než určitá mutace genu kódujícího apolipoprotein E4, která zvyšuje pravděpodobnost vzniku této choroby. Ukázalo se, že riziko lze výrazně potlačit použitím statinů snižujících hladinu cholesterolu.

Mezi hlavní léky Alzheimerovy choroby patří inhibitory cholinesterázy, např. donepezil, rivastigmin a galantamin, které brání odbourávání acetylcholinu, zlepšují pamět i další mozkové funkce. Vitamin E zvyšuje obranyschopnost mozkových buněk pravděpodobně tím, že brání oxidačnímu stresu.

Řada prostředků se používá proti příznakům navazujícím na poruchy paměti a myšlení, jako jsou zvýšená vzrušivost až zlobnost, deprese, poruchy spánku, víra v nereálné věci, halucinace, neklid, úzkost a různé poruchy chování.

Několik alternativních léků bylo převzato z čínské medicíny. Jedním z nich je extrakt z jinanu dvoulaločného (Gingko biloba). Má protizánětlivé a antioxidační účinky (chrání membrány před volnými radikály) a zlepšuje glukózový metabolizmus neuronu. Druhým je alkaloid huperzin A inhibující acetylcholinesterázu. Fosfatidylserin, lipid obsažený v neuronových membránách, se podává např. jako potravinové aditivum s cílem usnadnit obnovu membrán.

V případech, které jsme dosud zmínili, nešlo o léčbu příčin, ale o zmírnění příznaků a zpomalení jejich rozvoje. Objevují se však možnosti, které by mohly přispět i k léčení nebo zastavení postupu Alzheimerovy choroby. Nové přístupy jsou založeny na zjištění, že protein v periferní cirkulaci vně mozku se může uvnitř mozku hromadit, a pak vytvářet abnormální struktury. To znamená, že by choroba mohla být léčena preparáty, které nepůsobí na mozek, ale na protein vně mozku. Do stadia klinických zkoušek již vstoupila vakcína vyvolávající produkci protilátek proti amyloidnímu proteinu, ale zkoušky musely být zastaveny, protože u patnácti pacientů došlo k otokům centrálního nervového systému.

Inspirací pro další pokusy bylo léčení koronárních srdečních chorob snižováním hladiny cholesterolu v séru. Na myším modelu se testovalo podávání gelsolinu, preparátu, který vychytává β-amyloidní protein v periferní krvi. Výsledek byl výborný. Nejenže poklesla koncentrace proteinu v séru, ale také výrazně (ve srovnání s kontrolou) klesl počet mozkových amyloidních plaků. Podobné výsledky byly získány s vychytávačem, který je označován jako gangliosid GM1. „Neprosazujeme přímo použití těchto látek v lidské medicíně, spíše je chápeme jako první krok vývoje preparátů působících tímto způsobem…“ prohlásili K. Duff a Y. Matsuoka za svůj tým z Centra pro výzkum demence v Ústavu Nathana Klina na Newyorské univerzitě. A my musíme jen doufat, že nejde o další slepou uličku.